275Mé jmění jak těžkým hejnem kobylek sežráno jest - »ach mé jmění« zvolat bych chtěla,
mé jmění, ten, kdo zdola přišel, odnesl dolů - »ach mé jmění« zvolat bych chtěla,
mé jmění ten, kdo přišel shora, nahoru odnesl - »ach mé jmění« zvolat bych chtěla.
Mé stříbro, drahokamy a lazurit mi rozmetány byly - »ach mé jmění« zvolat bych chtěla,
mé šperky bažina pohltila - »ach mé jmění« zvolat bych chtěla.
280Mé stříbro lidé, kteří neznali stříbra, na ruce své si navlékli,
mé drahokamy lidé, kteří neznali drahokamů, na šíji svou si zavěsili.
Ulétli mi všichni mí ptáci a opeřenci - »ach mé město« zvolat bych chtěla,
mé služebné a synové moji z domů odvlečeni byli - »ach můj lid« zvolat bych chtěla.
Ó běda mi, mě služebné v cizím městě zástavy cizí nesou,
285mí mladí muži a ženy provazem spoutáni byli.
Ó běda mi, v městě mém, jehož již není - já královnou jeho nejsem,
ó Nannare, v Uru, jehož již není - já nejsem jeho paní.
Můj chrám, jenž v sutiny obrácen je, mé město, jež zničeno je,
mně, ženě spravedlivé, z jejíhož města město cizí se stalo,
290mé město, jež v sutiny obráceno je, můj chrám, jenž zničen je,
mně, Ningale, z jejíhož města město cizí se stalo -
ó běda mi, město mi zničeno je a zničen je mi chrám,
ó Nannare, svatyně urská mi zničena byla, jeho lid vyhuben!
Ó běda mi, kde mám bydlit, kde mám přebývat?
295Ó běda mi, z mého města cizí město se stalo,
mně, Ningale, z mého chrámu chrám cizí se stal.
Odtamtud, ze stepi, daleko široko »ach město mé« chci volat,
z města mého, Uru, daleko široko »ach můj chrám« chci volat.“
Jak rákosí z hlavy své vlasy si rve,
300v ňadra svá svatá se bije, »ach mé město« volá,
její oči jsou plny slz, lká hořce:
„Z mého města cizí město se stalo.
Mně, Ningale, z mého chrámu chrám cizí se stal,
běda mi, stáj mi stržena byla a krávy rozptýleny,
305já Ningal jak nevěrný pastýř dala jsem kyji dopadnout na ovce své.
Ó běda mi, která jsem z města vyhnána byla a klidu nenacházím,
já Ningal, která jsem z města vypuzena byla a příbytku nenašla.
Jako bych cizinkou byla, s hlavou vztyčenou sedím v cizím městě.“
(3 řádky nesrozumitelné)
312Tam se k ní obrátila kvůli městu svému, plakala hořce,
k paní své se obrátila kvůli svému chrámu zničenému, plakala hořce,
kvůli svému zničenému městu k ní se obrátila, plakala hořce.
315„Běda mi, osud města svého zvěstovat chci - hořký je osud města mého,
já, paní, o svém zničeném chrámu povědět chci - hořký je osud mého chrámu,
ó cihlo urská, jež zničena byla a rozkotána,
ó můj svatý chrám, ó mé město, jež v rozvaliny jsi mi obrátila,
v sutinách tvého svatého chrámu, který byl zničen, uléhám teď,
320jak padlý býk nezvedám se z tvých zdí.
Ó běda, klamná byla tvá stavba, hořké zničení tvé,
Ur, svatyně, jejíž oběti mně, paní, odepřeny byly,
má čistá Egara, můj nový chrám, jehož nádhery nikdy jsem nebyla syta,
město mé, jež dávno již není - proč jsi zničeno bylo,
325město mé, jež zpustošeno bylo - proč jsi zničeno bylo?
Nyní však náporu bouřlivého větru, jenž v hněvu vyvolán byl, uniknout nemohlo,
můj chráme Su'ena v Uru, hořké je zničení tvé.“
Sedmá proskynese
Běda městu mému, běda chrámu mému.
330Antifona k tomu
Paní, jak můžeš to přes srdce přenést, jak jenom můžeš tak žít,
Ningalo, jak můžeš to přes srdce přenést, jak jenom můžeš tak žít?
Ty ženo spravedlivá, jejíž město zničeno bylo, jak jenom to sneseš,
Ningalo, jejíž země zahynula, jak to můžeš přes srdce přenést?
335Když tvé město zničeno bylo, jak jenom to sneseš,
když tvůj chrám zničen byl, jak to můžeš přes srdce přenést?
Tvé město nepřátelským městem se stalo, jak jenom to sneseš,
tvůj chrám domem nářku se stal, jak to můžeš přes srdce přenést?
Ve svém městě, jež v sutiny proměněno bylo, ty nejsi již paní,
340ve svém spravedlivém chrámu, jenž rýčem byl rozryt, ty nesídlíš již,
svým lidem, kteří na jatka vedeni byli, již nebudeš královnou znovu,
tvé slzy se změnily v cizí slzy, tvá země již nelká.
Teď cizinci bez slz a nářku ji obývají,
tvá země, jak ten, jenž ústa má přecpaná, ruku k ústům tiskne.
345Tvé město v sutiny proměněno bylo, jak jenom to sneseš,
tvůj chrám zpustl, jak to můžeš přes srdce přenést,
Ur v příbytek prázdný se změnil, jak jenom to sneseš?
Tvůj kněz již nekráčí v nádheře, jak to můžeš přes srdce přenést,
tvůj velekněz již nesídlí v svatyni kněžek, jak jenom to sneseš,
350a kněz, jenž svaté obřady v lásce má, již pro tebe svaté obřady nepřipravuje.
Otče Nannare, tvůj kněz nevykonává pro tebe svaté modlitby,
tvůj věštec v tvém svatostánku již se ve lněný šat neodívá,
tvůj spravedlivý velekněz, jehož jsi v nádheře povolala z Ekišnugaly,
z chrámu, do svatyně kněžek, se v radosti již neubírá,
355v Achu, tvém chrámu slavností, se slavnosti již nepořádají,
bubny a tamburíny, jež srdce obveselují, za doprovodu cimbálů již nevyhrávají,
lidé, černohlavci, nekoupou se již pro tvou slavnost,
smuteční roucho ze lnu jim určeno jest, změnil se jejich vzhled,
tvé písně v nářek se proměnily, jak dlouho to ještě trvati bude,
360tvá hra na cimbál v nářek se proměnila, jak dlouho to ještě trvati bude?
Tví býci do své stáje již nejdou a nepřinášejí ti svůj tuk,
tvé ovce ve svém ovčíně neuléhají a své mléko ti nepřinášejí.
Ti, kdo ti tuk přinášeli, ze stáje k tobě nepřicházejí, jak dlouho to ještě trvati bude?
Ti, kdo ti mléko přinášeli, z ovčína k tobě nepřicházejí, jak dlouho to ještě trvati bude?
365Rybáře, kteří ti ryby přinášeli, polapil »zlý«, jak dlouho to ještě trvati bude?
Ptáčníky, kteří ti ptáky přinášeli, nepřítel odvlek.
V tvém kanálu, v němž kotvily nákladní lodi, rákosí teď bují,
na tvých cestách, jež byly pro vozy upraveny, horské trní se rozrůstá.
Má paní, tvé město jak pro rodnou matku pro tebe pláče,
370Ur jako děcko, jež v ulici zbloudilo, u tebe útočiště hledá,
tvůj chrám, jak ten, jenž o majetek přišel, k tobě ruku vzpíná,
cihla z tvého svatého chrámu jak lidská bytost volá: „Kde jsi?“
Má paní, tys byla z chrámu vypuzena, tys byla z města vyhnána,
jak dlouho chceš ještě mimo své město jak nepřítel stát,
375matko Ningalo, jak dlouho chceš ještě svému městu odporovat?
Přestože, paní, město své miluješ, své město jsi opustila,
matko Ningalo, přestože lid svůj miluješ, svůj lid jsi opustila.
Nuže, matko Ningalo, jak býk do své stáje, jak ovce do ovčína svého,
jak býk do své dřívější stáje, jak ovce do ovčína svého,
380jak malé dítě do své komnaty, jak dívka do svého domu se vrať!
Nechť An, král bohů, zvolá: „Již dost!“
Nechť Enlil, král všech zemí, tvůj příznivý osud ti určí!
Nechť pro tebe obnoví město tvé - nad ním se ujmi vlády,
nechť obnoví pro tebe Ur - nad ním se ujmi vlády!
385Osmá proskynese
Mé božské moci se mi odcizily.
Antifona k tomu
Běda, bouře a vichřice veškerou zemi zaplavily,
velká bouře nebes, stále burácející,
390pustošící bouře, jež v zemi řádí,
bouře, jež zničila města, bouře, jež zničila chrámy,
bouře, jež zničila stáje, bouře, jež zničila ovčín,
jež vztáhla ruku svou na svaté obřady,
jež zvrátila závažná usnesení,
395bouře, jež vše, co dobré v zemi bylo, navždy zničila,
bouře, jež černohlavce spoutala.
Devátá proskynese
Bouře, jež ničí vše, co do cesty jí přijde.
Antifona k tomu
400Bouře, jež nezná žádnou matku, bouře, jež nezná žádného otce,
bouře, jež nezná žádnou ženu, bouře, jež nezná žádné dítě,
bouře, jež nezná žádnou sestru, bouře, jež nezná žádného bratra,
bouře, jež přítelkyni nezná, bouře, jež přítele nezná,
bouře, jež přepadá ženy, bouře, jež přepadá děti,
405bouře, jež zahnala ze země světlo,
bouře, v hněvu vyvolaná, po zemi burácí.
Otče Nannare, ať bouře ta se neusadí v tvém městě,
ať tvé černohlavce před tebou nepohltí,
ať tato bouře, jako déšť, jenž z nebe padá, již na své místo se nevrátí!
410Ta, jež zničila všechno tvorstvo nebes i země a černohlavce,
ta bouře nechť nadobro zničena jest!
Jak městská brána za noci nechť dveře za ní uzavřeny jsou,
ta bouře nechť v počet není brána,
ale její počet nechť hřebem v chrámu Enlilově zpečetěn jest! 5
415Desátá proskynese
Do pozdních dnů, do dnů vzdálených, až do dnů příštích.
Antifona k tomu
Od dávných dnů, kdy lidé na zemi stvořeni byli,
pokorně kráčeli, Nannare, po cestách tvých,
420teď k tobě vznášejí nářek svůj nad zničeným domem, na tobě jest, abys jej přijal!
Černohlavci, které jsi opustil, ať k tobě se modlí,
že město v sutiny tebou obráceno bylo, ať naříkají k tobě!
Až, Nannare, obnovíš znovu město, oslavovat tě budou,
ať jako hvězda jasná zničeno není, ať předstoupí před tvář tvou!
425Ať lidé postaví znovu tvůj chrám,
pak obětník modlitby k tobě pronášet bude,
k tobě, Nannare, jenž jsi králem Uru a pánem země.
(1 řádek poškozen)
Lid hříchu jeho zbav,
430ať se utiší srdce jeho!
Na obětníka, jenž před tebe předstoupí, příznivý pohled upři,
pak, Nannare, jehož ostrý pohled proniká každé srdce,
smutná mysl lidí se nad tím rozveselí.
Nechť těm, kdo dlí v zemi, se dobře vede.
435Až, Nannare, obnovíš znovu své město, navždy tě velebit bude.
Jedenáctá proskynese
--------------------------------------------------------------------------------
Námětem této skladby je tragický zánik jihobabylónského města Uru, jehož pádem mizí z jeviště dějin Sumerové, nejprve jako politická moc, později i jako národ. Mocná říše 3. urské dynastie se stává na rozhraní 3. a 2. tis. před n. l. kořistí semitských beduínských kmenů Amoritů, kteří zaplavili Mezopotámii ze syrských stepí. Tato báseň se vztahuje k vyvrácení Uru Elamity kolem r. 1955 před n. l. a k odvlečení posledního sumerského krále Ibbisína do zajetí v Elamu.
Ur však nebyl jediným sumerským městem, které postihl krutý osud. Hned na počátku naší litanie jsou jmenovány zpustošené svatyně měst, počínaje Nippurem, významným centrem kultu Enlilova, a konče Guabbou, chrámem Ninmary, vedlejší manželky boha měsíce Nannara.
Téma zkázy, které zní celou básní v různých variacích, se stupňuje od zpěvu ke zpěvu. Nejprve je nářek vyjádřen monotónním refrénem „jeho ohrada je prázdná“, který se opakuje v druhé polovině všech veršů 1. zpěvu. Ještě naléhavěji než v prvních zpěvech je žal nad zkázou Uru vyjádřen slovy Ningaly, která předstupuje se slzami v očích před svého manžela Nannara a prosí ho, aby zadržel zkázu svého města. Vrcholu dostupuje téma nářku líčením zhoubných účinků bouře, která spolu s vpádem Elamitů a Suteů postihla Ur: v ulicích leží mrtvá těla obyvatel, lidé umírají hlady, starci hynou v plamenech a nemluvňata odplavily vody. Po této gradaci nastává obrat, rezignace, která je vyjádřena mono- logem Ningaly. V posledních zpěvech se lid obrací jednak na Ningalu s prosbou, aby se vrátila do svého chrámu, jednak na Nannara, aby obnovil slávu svého města.
Text, psaný částečně v tzv. emesalu neboli ženském dialektu, částečně v hlavním dialektu, má přes 430 veršů, rozdělených do jedenácti zpěvů různé délky. Jednotlivé zpěvy jsou zakončeny slovem kirugu, přeloženým zde jako „proskynese“, což je pokyn pro sklonění, resp. pokleknutí. Patrně tu jde o jakési sumerské tragické představení, předváděné se zpěváky, jimž odpovídal chór „antifonou“ (sum. izzigal), v níž byl shrnut obsah předchozího zpěvu v 1-2 verších.
Pro stavbu této básně, právě tak jako pro celou sumerskou poezii, jsou charakteristická častá opakování a paralelismus membrorum, to znamená, že dva i více souvislých veršů tvoří celek svou podobnou stavbou, jako například 1-4, kde podmět „divoký býk“, resp. „pán všech zemí“ je nahrazen „Enlilem“.
Svým vznikem patří skladba o zkáze města Uru do doby starobabylónské, vzdálené asi jen o jednu generaci od události. Výzva k obnovení města se zřejmě vztahuje k navrácení kultických soch a restaurování Uru králem Išbierrou z Isinu.
Vedle této básně známe ještě obdobnou kompozici o pěti zpěvech, nazvanou „Nářek nad zkázou Sumeru a Uru“; v ní se na zpustošení Sumeru podíleli vedle Elamitů a Sutejců i Gutejci, které - podobně jako v básni „Prokletí Akkadu“ - povolal Enlil z hor.
Určitá paralela mezi sumerskými nářky s pláčem Jeremiášovým nad zničením Jeruzaléma (r. 587/86), třebaže obě skladby jsou od sebe vzdáleny téměř půldruhým tisíciletím, je nepopiratelná. Ve starších sumerských básních chybí na rozdíl od starozákonního nářku myšlenka lidského hříchu a trestu (srv. však ř. 429-430).
1 55 „Dvorem shromáždění“, sum. Ubšukinakku, je míněno místo, kde se shromažďovali bozi, aby o novoročních slavnostech určovali osud národa na příští rok.
2 116 „Černohlavci“ je v sumerské i babylónské literatuře běžné označení pro Sumery podle jejich černých vlasů.
3 237 Srovnání bohyně s ptákem, který odlétá pryč, je obvyklý topos v sumerských liturgických skladbách.
4 244 Smysl sumerské vazby „za třicet stříbrných něco učinit“ znamená s něčím cenným „pohrdlivě zacházet“. Srv. též skladbu „Strom chuluppu“, ř. 133. S metaforou o třiceti stříbrných, jimiž je obrazně míněn měsíc, se setkáváme i v Novém zákoně, kde se mluví o zrazení Krista za 30 stříbrných.
5 414 Hřebem se tu míní patrně hliněný hřeb, který byl vtloukán do stěny chrámu na znamení, že ten se stává vlastnictvím boha, nebo do stěny domů jako stvrzení uzavřené smlouvy. V naší básni se jím zřejmě rozumí smlouva s bohem města Uru Nannarem, obsažená v předchozích verších.
mé jmění, ten, kdo zdola přišel, odnesl dolů - »ach mé jmění« zvolat bych chtěla,
mé jmění ten, kdo přišel shora, nahoru odnesl - »ach mé jmění« zvolat bych chtěla.
Mé stříbro, drahokamy a lazurit mi rozmetány byly - »ach mé jmění« zvolat bych chtěla,
mé šperky bažina pohltila - »ach mé jmění« zvolat bych chtěla.
280Mé stříbro lidé, kteří neznali stříbra, na ruce své si navlékli,
mé drahokamy lidé, kteří neznali drahokamů, na šíji svou si zavěsili.
Ulétli mi všichni mí ptáci a opeřenci - »ach mé město« zvolat bych chtěla,
mé služebné a synové moji z domů odvlečeni byli - »ach můj lid« zvolat bych chtěla.
Ó běda mi, mě služebné v cizím městě zástavy cizí nesou,
285mí mladí muži a ženy provazem spoutáni byli.
Ó běda mi, v městě mém, jehož již není - já královnou jeho nejsem,
ó Nannare, v Uru, jehož již není - já nejsem jeho paní.
Můj chrám, jenž v sutiny obrácen je, mé město, jež zničeno je,
mně, ženě spravedlivé, z jejíhož města město cizí se stalo,
290mé město, jež v sutiny obráceno je, můj chrám, jenž zničen je,
mně, Ningale, z jejíhož města město cizí se stalo -
ó běda mi, město mi zničeno je a zničen je mi chrám,
ó Nannare, svatyně urská mi zničena byla, jeho lid vyhuben!
Ó běda mi, kde mám bydlit, kde mám přebývat?
295Ó běda mi, z mého města cizí město se stalo,
mně, Ningale, z mého chrámu chrám cizí se stal.
Odtamtud, ze stepi, daleko široko »ach město mé« chci volat,
z města mého, Uru, daleko široko »ach můj chrám« chci volat.“
Jak rákosí z hlavy své vlasy si rve,
300v ňadra svá svatá se bije, »ach mé město« volá,
její oči jsou plny slz, lká hořce:
„Z mého města cizí město se stalo.
Mně, Ningale, z mého chrámu chrám cizí se stal,
běda mi, stáj mi stržena byla a krávy rozptýleny,
305já Ningal jak nevěrný pastýř dala jsem kyji dopadnout na ovce své.
Ó běda mi, která jsem z města vyhnána byla a klidu nenacházím,
já Ningal, která jsem z města vypuzena byla a příbytku nenašla.
Jako bych cizinkou byla, s hlavou vztyčenou sedím v cizím městě.“
(3 řádky nesrozumitelné)
312Tam se k ní obrátila kvůli městu svému, plakala hořce,
k paní své se obrátila kvůli svému chrámu zničenému, plakala hořce,
kvůli svému zničenému městu k ní se obrátila, plakala hořce.
315„Běda mi, osud města svého zvěstovat chci - hořký je osud města mého,
já, paní, o svém zničeném chrámu povědět chci - hořký je osud mého chrámu,
ó cihlo urská, jež zničena byla a rozkotána,
ó můj svatý chrám, ó mé město, jež v rozvaliny jsi mi obrátila,
v sutinách tvého svatého chrámu, který byl zničen, uléhám teď,
320jak padlý býk nezvedám se z tvých zdí.
Ó běda, klamná byla tvá stavba, hořké zničení tvé,
Ur, svatyně, jejíž oběti mně, paní, odepřeny byly,
má čistá Egara, můj nový chrám, jehož nádhery nikdy jsem nebyla syta,
město mé, jež dávno již není - proč jsi zničeno bylo,
325město mé, jež zpustošeno bylo - proč jsi zničeno bylo?
Nyní však náporu bouřlivého větru, jenž v hněvu vyvolán byl, uniknout nemohlo,
můj chráme Su'ena v Uru, hořké je zničení tvé.“
Sedmá proskynese
Běda městu mému, běda chrámu mému.
330Antifona k tomu
Paní, jak můžeš to přes srdce přenést, jak jenom můžeš tak žít,
Ningalo, jak můžeš to přes srdce přenést, jak jenom můžeš tak žít?
Ty ženo spravedlivá, jejíž město zničeno bylo, jak jenom to sneseš,
Ningalo, jejíž země zahynula, jak to můžeš přes srdce přenést?
335Když tvé město zničeno bylo, jak jenom to sneseš,
když tvůj chrám zničen byl, jak to můžeš přes srdce přenést?
Tvé město nepřátelským městem se stalo, jak jenom to sneseš,
tvůj chrám domem nářku se stal, jak to můžeš přes srdce přenést?
Ve svém městě, jež v sutiny proměněno bylo, ty nejsi již paní,
340ve svém spravedlivém chrámu, jenž rýčem byl rozryt, ty nesídlíš již,
svým lidem, kteří na jatka vedeni byli, již nebudeš královnou znovu,
tvé slzy se změnily v cizí slzy, tvá země již nelká.
Teď cizinci bez slz a nářku ji obývají,
tvá země, jak ten, jenž ústa má přecpaná, ruku k ústům tiskne.
345Tvé město v sutiny proměněno bylo, jak jenom to sneseš,
tvůj chrám zpustl, jak to můžeš přes srdce přenést,
Ur v příbytek prázdný se změnil, jak jenom to sneseš?
Tvůj kněz již nekráčí v nádheře, jak to můžeš přes srdce přenést,
tvůj velekněz již nesídlí v svatyni kněžek, jak jenom to sneseš,
350a kněz, jenž svaté obřady v lásce má, již pro tebe svaté obřady nepřipravuje.
Otče Nannare, tvůj kněz nevykonává pro tebe svaté modlitby,
tvůj věštec v tvém svatostánku již se ve lněný šat neodívá,
tvůj spravedlivý velekněz, jehož jsi v nádheře povolala z Ekišnugaly,
z chrámu, do svatyně kněžek, se v radosti již neubírá,
355v Achu, tvém chrámu slavností, se slavnosti již nepořádají,
bubny a tamburíny, jež srdce obveselují, za doprovodu cimbálů již nevyhrávají,
lidé, černohlavci, nekoupou se již pro tvou slavnost,
smuteční roucho ze lnu jim určeno jest, změnil se jejich vzhled,
tvé písně v nářek se proměnily, jak dlouho to ještě trvati bude,
360tvá hra na cimbál v nářek se proměnila, jak dlouho to ještě trvati bude?
Tví býci do své stáje již nejdou a nepřinášejí ti svůj tuk,
tvé ovce ve svém ovčíně neuléhají a své mléko ti nepřinášejí.
Ti, kdo ti tuk přinášeli, ze stáje k tobě nepřicházejí, jak dlouho to ještě trvati bude?
Ti, kdo ti mléko přinášeli, z ovčína k tobě nepřicházejí, jak dlouho to ještě trvati bude?
365Rybáře, kteří ti ryby přinášeli, polapil »zlý«, jak dlouho to ještě trvati bude?
Ptáčníky, kteří ti ptáky přinášeli, nepřítel odvlek.
V tvém kanálu, v němž kotvily nákladní lodi, rákosí teď bují,
na tvých cestách, jež byly pro vozy upraveny, horské trní se rozrůstá.
Má paní, tvé město jak pro rodnou matku pro tebe pláče,
370Ur jako děcko, jež v ulici zbloudilo, u tebe útočiště hledá,
tvůj chrám, jak ten, jenž o majetek přišel, k tobě ruku vzpíná,
cihla z tvého svatého chrámu jak lidská bytost volá: „Kde jsi?“
Má paní, tys byla z chrámu vypuzena, tys byla z města vyhnána,
jak dlouho chceš ještě mimo své město jak nepřítel stát,
375matko Ningalo, jak dlouho chceš ještě svému městu odporovat?
Přestože, paní, město své miluješ, své město jsi opustila,
matko Ningalo, přestože lid svůj miluješ, svůj lid jsi opustila.
Nuže, matko Ningalo, jak býk do své stáje, jak ovce do ovčína svého,
jak býk do své dřívější stáje, jak ovce do ovčína svého,
380jak malé dítě do své komnaty, jak dívka do svého domu se vrať!
Nechť An, král bohů, zvolá: „Již dost!“
Nechť Enlil, král všech zemí, tvůj příznivý osud ti určí!
Nechť pro tebe obnoví město tvé - nad ním se ujmi vlády,
nechť obnoví pro tebe Ur - nad ním se ujmi vlády!
385Osmá proskynese
Mé božské moci se mi odcizily.
Antifona k tomu
Běda, bouře a vichřice veškerou zemi zaplavily,
velká bouře nebes, stále burácející,
390pustošící bouře, jež v zemi řádí,
bouře, jež zničila města, bouře, jež zničila chrámy,
bouře, jež zničila stáje, bouře, jež zničila ovčín,
jež vztáhla ruku svou na svaté obřady,
jež zvrátila závažná usnesení,
395bouře, jež vše, co dobré v zemi bylo, navždy zničila,
bouře, jež černohlavce spoutala.
Devátá proskynese
Bouře, jež ničí vše, co do cesty jí přijde.
Antifona k tomu
400Bouře, jež nezná žádnou matku, bouře, jež nezná žádného otce,
bouře, jež nezná žádnou ženu, bouře, jež nezná žádné dítě,
bouře, jež nezná žádnou sestru, bouře, jež nezná žádného bratra,
bouře, jež přítelkyni nezná, bouře, jež přítele nezná,
bouře, jež přepadá ženy, bouře, jež přepadá děti,
405bouře, jež zahnala ze země světlo,
bouře, v hněvu vyvolaná, po zemi burácí.
Otče Nannare, ať bouře ta se neusadí v tvém městě,
ať tvé černohlavce před tebou nepohltí,
ať tato bouře, jako déšť, jenž z nebe padá, již na své místo se nevrátí!
410Ta, jež zničila všechno tvorstvo nebes i země a černohlavce,
ta bouře nechť nadobro zničena jest!
Jak městská brána za noci nechť dveře za ní uzavřeny jsou,
ta bouře nechť v počet není brána,
ale její počet nechť hřebem v chrámu Enlilově zpečetěn jest! 5
415Desátá proskynese
Do pozdních dnů, do dnů vzdálených, až do dnů příštích.
Antifona k tomu
Od dávných dnů, kdy lidé na zemi stvořeni byli,
pokorně kráčeli, Nannare, po cestách tvých,
420teď k tobě vznášejí nářek svůj nad zničeným domem, na tobě jest, abys jej přijal!
Černohlavci, které jsi opustil, ať k tobě se modlí,
že město v sutiny tebou obráceno bylo, ať naříkají k tobě!
Až, Nannare, obnovíš znovu město, oslavovat tě budou,
ať jako hvězda jasná zničeno není, ať předstoupí před tvář tvou!
425Ať lidé postaví znovu tvůj chrám,
pak obětník modlitby k tobě pronášet bude,
k tobě, Nannare, jenž jsi králem Uru a pánem země.
(1 řádek poškozen)
Lid hříchu jeho zbav,
430ať se utiší srdce jeho!
Na obětníka, jenž před tebe předstoupí, příznivý pohled upři,
pak, Nannare, jehož ostrý pohled proniká každé srdce,
smutná mysl lidí se nad tím rozveselí.
Nechť těm, kdo dlí v zemi, se dobře vede.
435Až, Nannare, obnovíš znovu své město, navždy tě velebit bude.
Jedenáctá proskynese
--------------------------------------------------------------------------------
Námětem této skladby je tragický zánik jihobabylónského města Uru, jehož pádem mizí z jeviště dějin Sumerové, nejprve jako politická moc, později i jako národ. Mocná říše 3. urské dynastie se stává na rozhraní 3. a 2. tis. před n. l. kořistí semitských beduínských kmenů Amoritů, kteří zaplavili Mezopotámii ze syrských stepí. Tato báseň se vztahuje k vyvrácení Uru Elamity kolem r. 1955 před n. l. a k odvlečení posledního sumerského krále Ibbisína do zajetí v Elamu.
Ur však nebyl jediným sumerským městem, které postihl krutý osud. Hned na počátku naší litanie jsou jmenovány zpustošené svatyně měst, počínaje Nippurem, významným centrem kultu Enlilova, a konče Guabbou, chrámem Ninmary, vedlejší manželky boha měsíce Nannara.
Téma zkázy, které zní celou básní v různých variacích, se stupňuje od zpěvu ke zpěvu. Nejprve je nářek vyjádřen monotónním refrénem „jeho ohrada je prázdná“, který se opakuje v druhé polovině všech veršů 1. zpěvu. Ještě naléhavěji než v prvních zpěvech je žal nad zkázou Uru vyjádřen slovy Ningaly, která předstupuje se slzami v očích před svého manžela Nannara a prosí ho, aby zadržel zkázu svého města. Vrcholu dostupuje téma nářku líčením zhoubných účinků bouře, která spolu s vpádem Elamitů a Suteů postihla Ur: v ulicích leží mrtvá těla obyvatel, lidé umírají hlady, starci hynou v plamenech a nemluvňata odplavily vody. Po této gradaci nastává obrat, rezignace, která je vyjádřena mono- logem Ningaly. V posledních zpěvech se lid obrací jednak na Ningalu s prosbou, aby se vrátila do svého chrámu, jednak na Nannara, aby obnovil slávu svého města.
Text, psaný částečně v tzv. emesalu neboli ženském dialektu, částečně v hlavním dialektu, má přes 430 veršů, rozdělených do jedenácti zpěvů různé délky. Jednotlivé zpěvy jsou zakončeny slovem kirugu, přeloženým zde jako „proskynese“, což je pokyn pro sklonění, resp. pokleknutí. Patrně tu jde o jakési sumerské tragické představení, předváděné se zpěváky, jimž odpovídal chór „antifonou“ (sum. izzigal), v níž byl shrnut obsah předchozího zpěvu v 1-2 verších.
Pro stavbu této básně, právě tak jako pro celou sumerskou poezii, jsou charakteristická častá opakování a paralelismus membrorum, to znamená, že dva i více souvislých veršů tvoří celek svou podobnou stavbou, jako například 1-4, kde podmět „divoký býk“, resp. „pán všech zemí“ je nahrazen „Enlilem“.
Svým vznikem patří skladba o zkáze města Uru do doby starobabylónské, vzdálené asi jen o jednu generaci od události. Výzva k obnovení města se zřejmě vztahuje k navrácení kultických soch a restaurování Uru králem Išbierrou z Isinu.
Vedle této básně známe ještě obdobnou kompozici o pěti zpěvech, nazvanou „Nářek nad zkázou Sumeru a Uru“; v ní se na zpustošení Sumeru podíleli vedle Elamitů a Sutejců i Gutejci, které - podobně jako v básni „Prokletí Akkadu“ - povolal Enlil z hor.
Určitá paralela mezi sumerskými nářky s pláčem Jeremiášovým nad zničením Jeruzaléma (r. 587/86), třebaže obě skladby jsou od sebe vzdáleny téměř půldruhým tisíciletím, je nepopiratelná. Ve starších sumerských básních chybí na rozdíl od starozákonního nářku myšlenka lidského hříchu a trestu (srv. však ř. 429-430).
1 55 „Dvorem shromáždění“, sum. Ubšukinakku, je míněno místo, kde se shromažďovali bozi, aby o novoročních slavnostech určovali osud národa na příští rok.
2 116 „Černohlavci“ je v sumerské i babylónské literatuře běžné označení pro Sumery podle jejich černých vlasů.
3 237 Srovnání bohyně s ptákem, který odlétá pryč, je obvyklý topos v sumerských liturgických skladbách.
4 244 Smysl sumerské vazby „za třicet stříbrných něco učinit“ znamená s něčím cenným „pohrdlivě zacházet“. Srv. též skladbu „Strom chuluppu“, ř. 133. S metaforou o třiceti stříbrných, jimiž je obrazně míněn měsíc, se setkáváme i v Novém zákoně, kde se mluví o zrazení Krista za 30 stříbrných.
5 414 Hřebem se tu míní patrně hliněný hřeb, který byl vtloukán do stěny chrámu na znamení, že ten se stává vlastnictvím boha, nebo do stěny domů jako stvrzení uzavřené smlouvy. V naší básni se jím zřejmě rozumí smlouva s bohem města Uru Nannarem, obsažená v předchozích verších.