Pak došlo ke dvěma událostem - dosti odlišným, ale jak se zdálo Maloneovi, s případem těsně souvisejícím. Jedna byla nenápadné oznámení v listu Eagle, že Robert Suydam se zasnoubil se slečnou Cornelií Gerritsenovou z Bayside, mladou ženou vynikajícího postavení a vzdáleně příbuznou se svým postarším nastávajícím; druhá byla razie v kostelní tančíme, provedená městskou policií poté, co obdržela hlášení, že v suterénním okénku byla na okamžik zahlédnuta tvář jednoho z unesených dětí. Malone se této razie zúčastnil a prozkoumal s krajní pečlivostí vnitřek budovy. Nenašlo se nic - budova byla úplně prázdná - ale citlivého Kelta neurčitě rozrušovalo mnoho věcí v interiéru. Nezamlouvaly se mu primitivně pomalované panely, na nichž byly zobrazeny tváře světců s nezvykle světským, sardonickým výrazem a tu a tam i takové věci, které by neuspokojily ani laický smysl pro dekorum. Nelíbil se mu ani řecký nápis na stěně nad kazatelnou - starodávné vzývání, na které už kdysi narazil za svých studentských let v Dublinu a ve kterém se, doslova přeloženo, pravilo:
Ó příteli a noční společníku, ty, jenž nacházíš potěchu ve vytí psů a v rozlité krvi, ty, jenž bloudíš mezi stíny hrobek, ty, jenž lačníš po krvi a děsíš smrtelníky, Gorgo, Mormo, měsíci s tisícem tváří, shlédni se zalíbením na naše oběti!
Když si to Malone přečetl, zachvěl se; hlavou mu proběhla matná vzpomínka na nakřáplé basové tóny varhan, které snad o jistých nocích jakoby zaslechl znít v podzemí kostela. Znovu se otřásl při pohledu na rezivě hnědý okraj kovové mísy, která stála na oltáři, a nervózně se zarazil, když náhle jako by ucítil podivný, odpuzující zápach, linoucí se z nepříliš vzdáleného místa. Vzpomínka na varhany se mu neustále vtírala; než odešel, pozorně prozkoumal celý suterén. Místo na něho působilo úděsně; avšak, koneckonců, co byly rouhačské malby a nápisy více než pouhé hrubosti spáchané nevědomci?
V době Suydamova sňatku se epidemie dětských únosů stala populárním novinovým skandálem. Oběťmi se stávaly většinou malé děti z nejnižších společenských tříd; stále rostoucí počet zmizení vyvolal atmosféru nepříčetné zuřivosti. Tisk požadoval zásah policie a ze stanice v Butler Street byli znovu vysláni muži do čtvrti Red Hook, aby odhalovali stopy a zajišťovali zločince. Malone byl šťasten, že je opět v akci, a byl hrdý na to, že se může zúčastnit razie v jednom ze Suydamových domů na Parker Place. Nenašli tam ani jedno z ukradených dětí, navzdory historkám o výkřicích a o červené šerpě nálezné poblíž, ale kresby a hrubé nápisy na oprýskaných stěnách většiny místností a primitivní chemická laboratoř v podkroví pomohly přesvědčit detektivy o tom, že jsou na stopě něčemu otřesnému. Kresby byly obludné - odpudivé nestvůry všech tvarů a velikostí, nepopsatelné parodie na lidské proporce. Nápisy byly psány červeně - arabskými, řeckými, latinskými či hebrejskými písmeny. Malone z toho rozuměl jen něčemu, ale to, co rozluštil, bylo dostatečně hrozivé a kabalistické. Jedno téma, které se často opakovalo, bylo napsáno jakousi hebraizovanou helénistickou řečtinou a připomínalo ta nejstrašlivější vzývání démonů z doby alexandrijského úpadku:
"HEL - HELOYM - SOTHER - EMMANVEL - SABAOTH - AGLA - TETRAGRAMMATON - AGYROS - OTHEOS - ISCHYROS - ATHANATOS - IEHOVA - VA - ADONAI - SADAY - HOMOVSION MESSIAS - ESCHEREHEYE."
Na každém kroku se hrozivě rýsovaly kruhy a pentagramy a jednoznačně vypovídaly o podivných vyznáních a touhách v duších těch, kteří zde přebývali v takovém nepohodlí. Nejpodivnější věc však byla nalezena ve sklepě - hromada cihel z ryzího zlata, nedbale zakrytá kusem hrubého plátna. Cihly měly do svého zářivého povrchu vryty stejné záhadné hieroglyfy, kterými byly vyzdobeny stěny. Šilhaví orientálci, kteří se během razie vyhrnuli ze všech dveří, kladli policii pouze pasivní odpor. Policie nenalezla nic důležitého a všechno muselo být ponecháno v původním stavu; velitel okrsku však poslal Suydamovi vzkaz, ve kterém mu doporučil, aby se s ohledem na rostoucí pobouření veřejnosti důkladně obeznámil s povahou svých podnájemníků a chráněnců.
V.
V červnu se konala svatba, která vyvolala ohromnou senzaci. Flatbush kolem poledního ožil, ulice poblíž starého holandského kostela byly nabity ověnčenými automobily a od kostelních dveří až po ulici byl natažen baldachýn. Sňatek pana Suydama se slečnou Gerritsenovou nepřekonala žádná místní událost leskem ani rozsahem a společnost, která doprovázela ženicha a nevěstu na Cunard Pier, nebyla sice tím nejvybranějším, ale zcela jistě solidním výběrem ze Společenské rubriky. V pět hodin všichni zamávali na pozdrav a těžký parník odrazil od dlouhého mola, pomalu obrátil příď směrem na volné moře, odpoutal se od remorkéru a zamířil k širokým vodním prostorám, které vedly k divům Starého světa. K večeru se vnější přístav vyprázdnil a pozdní cestující pozorovali hvězdičky pomrkávající nad nezčeřenou hladinou oceánu.
Nedá se říci, co vyvolalo rozruch nejdříve - zda podloudnická loď nebo ten výkřik. Už nemá smysl o tom uvažovat, ale obě události se zřejmě přihodily zároveň. Výkřik se ozval z luxusní kajuty Suydamových; námořník, který vyrazil dveře, by asi mohl vyprávět příšerné věci, kdyby na místě nezešílel; ječel vlastně ještě hlasitěji než oběti samotné a pak, chichotaje se, pobíhal po "palubě, dokud nebyl polapen a nebyla mu nasazena želízka. Lodní lékař, který vstoupil do kajuty o chvilku později a rozsvítil světla, sice nezešílel, ale o tom, co spatřil, neřekl nikomu ani slovo; napsal o tom až později Maloneovi do Chepachetu. Šlo o vraždu - uškrcením -, ale není nutno zmiňovat se o tom, že otisky pařátů na hrdle paní Suydamové nemohly pocházet od rukou jejího manžela ani od jakýchkoliv jiných lidských rukou nebo že na bílé stěně se na okamžik zatřpytil nenávistně rudý nápis, který, jak bylo později rekonstruováno podle paměti, neznamenal nic méně než hrůzu nahánějící chaldejské znaky slova "LILITH". O těchto věcech není nutné mluvit, protože rychle zmizely; a pokud jde o Suydama, bylo možno alespoň vykázat ostatní z místnosti, dokud se nedošlo k nějakému závěru. Lékař Malonea jednoznačně ujistil, že TO neviděl. Těsně předtím, než rozsvítil, bylo otevřené okénko na okamžik zamlženo nějakým fosforeskujícím zářením a venku v temnotě snad chvíli zaznívalo něco jako tiché ďábelské pitvoření, ale jeho zrak se nesetkal s žádným hmatatelným objektem. Jako důkaz lékař uvádí skutečnost, že je dosud příčetný.
Poté pozornost všech upoutala podloudnická loď. Byl z ní spuštěn člun a palubu dočasně zakotveného Cunarderu zaplavila horda osmahlých nestydatých rufiánů v důstojnických uniformách. Žádali Suydama či jeho tělo - věděli o jeho cestě a měli důvody domnívat se, že je po smrti. Kapitánský můstek se změnil téměř v pandemonium, neboť v okamžiku mezi lékařovou zprávou o tom, co viděl v kajutě, a požadavkem, který byl vznesen osádkou podloudnické lodi, ani ten nejmoudřejší a nejdůstojnější námořník nevěděl, co počít. Náhle se vůdce cizích námořníků, Arab s nenávistnými negroidními ústy, vytasil se špinavým zmuchlaným papírem a podal jej kapitánovi. List byl podepsán Robertem Suydamem a obsahoval následující podivné sdělení:
V případě náhlé nevysvětlitelné nehody či smrti vztahující se k mé osobě předejte mne nebo mé tělo přímo do rukou doručitele a jeho společníků. Osud můj a snad i váš závisí na absolutní poslušnosti. Později se vše vysvětlí - nyní mne nezklamte.
Robert Suydam
Kapitán s lékařem se na sebe podívali a lékař kapitánovi něco pošeptal. Nakonec oba dost bezradně přikývli a vydali se směrem k Suydamově kabině. Když lékař odemkl dveře, pokynul kapitánovi, aby odvrátil zrak, vpustil podivné námořníky a sám tajil dech, dokud se po nezměrně dlouhých přípravách nevyhrnuli se svým břemenem ven. Zabalili tu věc do prádla z lodních lůžek a lékař s úlevou zjistil, že její obrysy nejsou příliš zřetelné. Mužům se nějakým způsobem podařilo dostat balík přes zábradlí a do podloudnického parníčku, aniž se jim rozpadl. Cunarder se dal opět do pohybu a lékař a na lodi přítomný zástupce pohřebního ústavu se odebrali do kabiny Suydamových, aby tam nějakým způsobem vykonali poslední službu. Ještě jednou byl lékař přinucen mlčet, a dokonce lhát, neboť se přihodila ďábelská věc; když se zástupce pohřebního ústavu lékaře ptal, proč odčerpal paní Suydamové z žil veškerou krev, lékař nepřiznal, že to neudělal; nepoukázal ani na prázdná místa na poličce, kde předtím stály láhve, ani na zápach z výlevky, který dokazoval, že původní obsah lahví byl do ní ve spěchu vylit. Ti lidé - pokud to vůbec byli lidé - měli nápadné vyboulené kapsy, když opouštěli loď. O dvě hodiny později se svět o této děsuplné události dozvěděl z rádia vše, co vědět měl.
VI.
Toho červnového večera měl Malone - aniž tušil, co se přihodilo na moři - nesmírně mnoho věcí na práci v uličkách čtvrti Red Hook. Čtvrť se zdála být zachvácena náhlou hysterií; a jakoby informováni šuškandou o něčem neobvyklém, obyvatelé se v očekávání natlačili kolem kostelní tančírny a kolem domů na Parker Place. Právě zmizely tři děti - modroocí Norové z ulic směrem ke Gowanu - a říkalo se, že z podsaditých Vikingů, žijících v těch místech, se už utvořil dav. Malone po týdny žádal své kolegy, aby provedli rozsáhlou razii; až konečně, pohnuti okolnostmi, srozumitelnějšími jejich zdravému rozumu než vývody dublinského snílka, usnesli se na konečném úderu. Rozhodujícím podnětem byly neklid a hrozba toho večera, a proto se kolem půlnoci skupina určená k provedení razie a sestavená z osazenstva tří policejních stanic vydala na Parker Place a do jeho okolí. Policisté vyrazili pár dveří, zatkli rušitele a svíčkami osvětlené místnosti byly donuceny vydat neuvěřitelné davy cizinců všech národností, oblečených ve vzorovaných hávech, na hlavě s mitrami a jinými záhadnými pomůckami. Mnoho věcí se v tom zmatku ztratilo, protože prchající zločinci vrhali předměty do tajných šachet a zrádné pachy utlumovali náhle rozdmýchaným, ostře vonícím kadidlem. Avšak všechno bylo zborceno krví a Malone se zachvěl, kdykoliv spatřil rošt anebo oltář, ze kterého ještě stoupal dým.
Přál si, aby mohl být na několika místech najednou; poté, co mu kurýr oznámil, že zpustlá kostelní tančírna je úplně prázdná, se rozhodl pro Suydamův suterénní byt na Parker Place. Domníval se, že byt musí obsahovat nějaký klíč ke kultu, jehož se učený čaroděj stal tak očividně středem a vůdcem; s dychtivým očekáváním prohledával plesnivé místnosti, vdechoval jemný mrtvolný odér, zkoumal podivné knihy, nástroje, zlaté cihly a láhve se zabroušeným hrdlem, nedbale tu a tam rozházené. Pojednou se mu otřela o lýtka vychrtlá černobílá kočka, podrazila mu nohy a přitom převrhla pohár do poloviny naplněný rudou tekutinou. Malone se strašně vyděsil a dodnes si není jist, co vlastně viděl, ale ve snech se mu stále zjevuje ta kočka, jak mizí, podivně a nestvůrně se proměňujíc. Pak došel k zamčeným sklepním dveřím a poohlížel se po něčem, čím by je vyrazil. Nedaleko stála masivní židle a její pevné sedadlo více než dostačovalo k rozbití starodávného obložení. Vznikla zvětšující se prasklina a pak povolily celé dveře, ale z druhé strany; vyvalil se odtud vířící a kvílící ledový závan se všemi pachy bezedné jámy a savá síla, ani pozemská ani nebeská, ovinula jako chapadly ochromeného detektiva a vtáhla jej otvorem do nezměrných prostor naplněných šepotem, kvílením a výbuchy posměšného smíchu.
Samozřejmě to byl jen sen. Všichni specialisté mu to tvrdili a on nebyl schopen dokázat opak. Vlastně by byl raději, aby to nebyla pravda; protože pak by se mu pohled na staré cihlové barabizny a tmavé tváře cizinců nezahlodal tak hluboko do duše. Ale v tu chvíli bylo všechno příšerně skutečné; nic nemůže nikdy vymazat vzpomínku na ty temné krypty, titánské oblouky, na ty neforemné pekelné bytosti, jež se giganticky plížily tichem, držíce napůl sežrané předměty, jejichž ještě žijící části křičely o milost anebo se smály šíleným smíchem. Vůně kadidla a rozkladu se mísily v ohavném koncertu a temný vzduch ožil mračnými nezřetelnými těly beztvarých elementárních věcí, které měly oči. Místy šplouchala černá lepkavá voda o onyxová mola; náhle zazněl chvějivý cinkot drsných zvonků, aby pozdravil šílený chichot nahé fosforeskující bytosti, jež vplula do zorného pole, vyškrábala se na břeh, vyšplhala se na zlatý tepaný piedestal v pozadí a uvelebila se tam, úkosem se rozhlížejíc.
Ulice nekonečné noci vybíhaly snad do všech směrů, až byl člověk nucen představit si, že zde se nachází ohnisko, ze kterého má zachvátit a pohltit města a zaplavit národy páchnoucí, hybridní morová nákaza. Do těchto míst vstoupil kosmický hřích a živen nesvatými rity započal šklebný pochod smrti, v němž jsme všichni měli shnít v houbovité nestvůry, jichž se štítí sám hrob. Zde měl Satan svůj babylónský dvůr, v krvi neposkvrněného dětství se tu smáčely malomocné údy fosforeskující Lilith. Incubové a succubové vyli chválu Hekáte a bezhlavá telata bečela k Velké matce. Kozy poskakovaly při zvuku pekelných flétniček a aegypové se neustále honili za zoufalými fauny mezi skalami, zkroucenými jako nafouklé ropuchy. Nechyběl ani Moloch a Astaroth; neboť v této kvintesenci všeho prokletí se uvolnila pouta vědomí a lidská fantazie měla volnou cestu k vyhlídkám do všech království hrůzy a zakázaných rozměrů, jež mělo Zlo sílu uhníst. Svět a příroda byly bezmocné proti útokům ze zejících studní noci, aniž mohlo nějaké znamení či modlitba zvrátit Valpuržinu noc hrůz, jež nastaly, když se mudrc s obludným klíčem setkal s hordou, která vlastnila zamčenou truhlu přetékající zděděným ďábelským učením.
Fantasmaty náhle pronikl paprsek pozemského světla a Malone mezi rouháním tvorů, kteří měli být už dávno mrtvi, zaslechl šplouchání vesel. Objevil se člun s lucernou na přídi; byl připoután k železnému kruhu zasazenému do slizkého kamenného mola a vyvrátil ze svých útrob několik mužů temné pleti, nesoucích dlouhý předmět zabalený do ložního prádla. Přinesli jej před nahou fosforeskující bytost na tepaném zlatém podstavci a ona se zachichotala a chňapla po balíku. Muži jej rozmotali a vzpřímili před podstavcem snětí prolezlou mrtvolu odulého starce s ježatou bradou a rozcuchanými bílými vlasy. Fosforeskující bytost se znovu zahihňala; muži vytáhli z kapes láhve a pomazali jí nohy rudou tekutinou; pak jí láhev podali, aby se z ní napila.
Tu se z klenuté chodby, ztrácející se v nekonečnu, ozval démonický hřmot a chrčení rouhavých varhan, dusících se a nakřáplým sardonickým basem ze sebe chrlících pekelný výsměch. V tu chvíli se všechno, co bylo již v pohybu, elektrizovalo; v okamžiku se zformoval slavnostní průvod a horda stvůr odvrávorala pryč, přitahována tím zvukem - kozy, satyrové, aegypové, incubové, succubové i lemuři, zkroucené ropuchy i beztvaří elementálové, kvílející bytosti s psí mordou i němí plíživci v tmách - v čele s ohavnou nahou fosforeskující bytostí, která se předtím krčila na tepaném zlatém trůnu a nyní nestoudně kráčela vpřed, nesouc v náručí odulou mrtvolu starce se skelným pohledem. V pozadí tančil podivný temný dav a celý průvod hopsal a křepčil s dionýskou zuřivostí. Malone odklopýtal několik kroků za nimi, omámen a v deliriu, pochybuje o své sounáležitosti s tímto či jiným světem. Pak se obrátil, zavrávoral a sklesl na chladný vlhký kámen, lapaje po dechu a chvěje se, za stálého chraptění démonických varhan a slábnoucího vytí, bubnování a cinkání šíleného procesí.
Matně si uvědomoval děsivé prozpěvování a strašlivé chrčení v dálce. Občas k němu černým obloukovím proniklo zaúpění či zaječení obřadného vytržení; chvílemi odtud zaznělo ohavné řecké vzývání, jehož slova četl nad kazatelnou v kostelní tančíme.
O příteli a noční společníku, ty, jenž máš potěchu z vytí psů (zde vypuklo příšerné vytí) a z rozlité krve (zde splynuly nepopsatelné zvuky s morbidním jekotem), ty, jenž bloudíš mezi stíny hrobek (zazněl pištivý zvuk), ty, jenž lačníš po krvi a děsíš smrtelníky (krátké ostré výkřiky z myriády hrdel), Gorgo (sborově opakováno), Mormo (extaticky opakováno), měsíci s tisícem tváří (vzdechy, tóny flétny), shlédni se zalíbením na naše oběti!
Když zpěv utichl, zazněl všeobecný řev a chrčení nakřáplých basových varhan téměř zaniklo v syčivém zvuku. Pak zaznělo přerývané oddechování z nespočetných hrdel a bábel štěkavých a mečivých slov: "Lilith, Velká Lilith, ejhle ženich!" Ozvaly se další výkřiky, rámus rvačky a ostrý, pleskavý zvuk nohou běžící postavy. Kroky se blížily a Malone se pozvedl na lokti, aby viděl.
Světlo v kryptě, které předtím pohaslo, trochu zesílilo; a v ďábelském osvětlení se objevila prchající postava toho, jenž by už nemel ani prchat, ani dýchat - snětí zachvácená mrtvola odulého starce, se skelným pohledem, která už nepotřebovala pomoc, ale byla oživena pekelnými kouzly právě skončeného rituálu. Za ním se hnala nahá, chichotající se fosforeskující bytost, která předtím stála na tepaném podstavci, a za ní osmahlí muži a celá ta strašlivá, odpudivá cháska. Mrtvola měla před svými pronásledovateli náskok a zdálo se, že míří k určitému cíli, neboť napínala shnilé svaly, aby se dostala k tepanému zlatému podstavci, jehož nekromantická důležitost byla zřejmě nesmírná. Ještě okamžik a dosáhla svého cíle, zatímco supící dav se řítil kupředu stále šílenější rychlostí. Ale už bylo pozdě; vytřeštěná mrtvola, jež bývala Robertem Suydamem, jedním závěrečným vzepětím sil, při němž se trhaly šlachy a odporný trup se hroutil na zem v rosolovitém rozkladu, dosáhla svého cíle a zvítězila. Náraz byl obrovský, ale splnil svůj účel; bořitel se změnil v hnilobnou bahnitou skvrnu, ale podstavec, do něhož vrazil, se zakymácel, naklonil se a zhroutil se z onyxové podložky do hustých vod pod sebou, a jak těžce klesal do neskutečných proudů spodního Tartaru, vyslal na rozloučenou záblesk tepaného zlata V této chvíli se celý hrůzný výjev před Maloneovýma očima rozplynul v nicotě a on sám omdlel při hromovém třesku, kterým byl snad vyhlazen celý vesmír zla.
VII.
Neuvěřitelně živý sen, který se Maloneovi zdál předtím, než se dozvěděl o Suydamově smrti a jeho únosu na moři, byl zvláštním způsobem doplněn některými zarážejícími fakty v celém případu, ačkoli není důvodu, proč by jim měl kdokoliv věřit. Tři staré domy na Parker Place, nepochybně dávno prohnilé rozkladem skrz na skrz, se bez viditelného důvodu zhroutily, právě když byla uvnitř nejméně polovina skupiny provádějící razii a většina zadržených; velká část jich na místě zahynula. Přežili jen ti, co se právě zdržovali v přízemí a ve sklepích. Malone měl štěstí, že se v té chvíli nacházel hluboko pod Suydamovým domem. Skutečně tam byl a nikdo nemá právo to popřít. Našli ho v bezvědomí na břehu černočernčho jezírka, několik stop od groteskní, ohavné změti shnilého masa a kostí, která byla podle chrupu indentifikována jako Suydamovo tělo. Případ se tak vyřešil, protože podzemní pašerácký průplav ústil právě zde; muži, kteří unesli Suydama z lodi, jej přivezli domů. Ti muži nebyli nikdy nalezeni anebo alespoň nikdy identifikováni; a lodní lékař stále není spokojen s prostými pravdami předkládanými policií.
Suydam stál zjevně v čele rozsáhlé bandy převádějící lidi na pevninu, neboť průplav pod jeho domem byl jen jedním z několika podzemních kanálů a tunelů nalézajících se v blízkém okolí; existoval také tunel vedoucí ze Suydamova domu do krypty pod kostelní tančírnou, krypty dostupné z kostela jen úzkou tajnou chodbou v severní zdi, v jejíchž výklencích byly objeveny podivné, hrozivé předměty. V rozlehlé klenuté kapli s dřevěnými lavicemi a podivně vyzdobeným oltářem se našly i chrčivé varhany. Stěny byly lemovány malými celami, v sedmnácti z nichž - hrůza pomyslet - byli nalezeni přikováni osamělí vězňové ve stavu úplné nepříčetnosti, včetně čtyř matek s dětmi krajně podivného vzezření. Tyto děti zemřely brzy poté, co byly vyneseny na denní světlo; lékaři považovali tuto okolnost za dosti milosrdnou. Nikdo z těch, kdo je zkoumali - kromě Malonea -, si nevzpomněl na pochmurnou otázku starého Delria: "An sint unquam daemones incubi et succubae, et an ex táli congressu prales nascia queat?"
Než byly průplavy zasypány, byly důkladně prohledány a vydaly ze sebe úžasnou přehlídku rozřezaných a rozštípaných kostí všech velikostí. Zde se zcela očividně nacházel klíč k epidemii únosů dětí, i když jen dvěma přeživším zatčeným mohla být účast na nich právně dokázána. Ti muži jsou nyní ve vězení, jelikož obvinění, že napomáhali při vraždách samých, nebylo přesvědčivé a neobstálo. Tepaný zlatý podstavec či trůn, o kterém se Malone často zmiňoval jako o objektu prvořadé okultní důležitosti, nebyl nikdy vynesen na světlo, i když na jednom místě pod Suydamovým domem bylo zjištěno, že kanál se prohlubuje ve studni příliš hlubokou, než aby mohla být vybrána. Studna byla zasypána až po ústí a zabetonována, když byly budovány sklepy nových budov, ale Malone často uvažuje, co asi zůstalo pohřbeno v té hloubce. Policie, uspokojena, že polapila nebezpečnou bandu maniaků a pašeráků lidí, předala pochybné Kurdy, kteří byli před deportací odhaleni jakožto příslušníci jezídského klanu vyznavačů ďábla, federálním úřadům. Podloudnická loď a její posádka zůstaly prchavou záhadou, i když cyničtí detektivové jsou stále hotovi překazit její pašerácké spády a kšefty s rumem. Malone se domnívá, že rozhled těchto detektivů je žalostné omezený, jelikož se nikterak nepozastavují nad myriádou nevysvětlitelných detailů a nad sugestivní tajuplností celého případu. Stejně kriticky se však staví k tisku, který spatřoval v celé záležitosti jen morbidní senzaci a kochal se tím malým sadistickým kultem, který mohl být označován za děs, mající kořeny v samotném srdci vesmíru. Avšak Malone je spokojen, že může pokojně nabírat sil v Chepachetu, uklidňovat svůj nervový systém a modlit se, aby čas postupně přenesl jeho strašlivý zážitek z říše přítomné skutečnosti do hájemství pitoreskní polomytické odloučenosti.
Robert Suydam odpočívá vedle své nevěsty na greenwoodském hřbitově. Nad jeho podivně rozpadlými kostmi nebyl vykonán žádný obřad a příbuzní jsou vděčni za to, že celý případ došel rychlého zapomenutí. Skutečnost, že učenec byl zapleten do hrůzných událostí ve čtvrti Red Hook, nebyla nikdy právně doložena, jelikož jeho smrt zabránila výslechu, kterému by býval byl jinak podroben. O jeho konci se příliš nemluví a rodina Suydamova doufá, že další generace na něho budou vzpomínat jen jako na zamlklého samotáře, který se zabýval neškodnou magií a folklórem.
A čtvrť Red Hook - tam to vypadá stále stejně. Suydam se objevil a zmizel; hrůza vyvstala a zanikla, ale zlobný duch temnoty a neřesti dál bují mezi bastardy ve starých cihlových domech a plíživé bandy stále defilují z neznámých důvodů pod okny, v nichž se nevysvětlitelně objevují a mizí světla a zkřivené obličeje. Odvěký děs je hydrou s tisícem hlav a kulty temnoty mají původ v rouhání hlubším než studna Démokritova. Zvířecká duše je všudypřítomná a triumfuje a legie kalnookých podobaných mladíků v Red Hooku stále zpívají, proklínají a kvílí, jak se hrnou od propasti k propasti, nikdo netuší odkud a kam, postrkováni slepými zákony biologie, jež sami snad nikdy nepochopí. Jako zastara do čtvrti Red Hook více lidí přichází, než ji po nábřeží opouští, a už se zase šušká, že pod zemí vedou nové kanály do jistých rušných středisek, kde se obchoduje s alkoholem a věcmi, o nichž se nelze ani zmínit.
Kostelní tančírna je nyní spíše tančírnou a v jejích oknech se v noci objevují podivné obličeje. Nedávno se jeden policista nechal slyšet, že zasypaná krypta byla opět vyčištěna, a to bez jakéhokoli vysvětlitelného důvodu. Kdo jsme, že se máme střetávat se zlem starším, než historie a lidstvo? Při takových hrůzách křepčily už opice v Asii a zhoubné bujení číhá v bezpečí, šíříc se tam, kde řady domů z otlučených cihel skrývají tajemství.
Malone se nechvěje bez příčiny - neboť zrovna nedávno jeden policista vyslechl, jak šilhavá babice s temnou pletí ve stínu dvorku šuškaným patois něco učí malé dítě. Zaposlouchal se a slova, která ji slyšel opakovat znovu a znovu, mu připadala velmi zvláštní:
"Ó příteli a noční společníku, ty, jenž máš potěchu z vytí psů a z rozlité krve, ty, jenž bloudíš mezi stíny hrobek, ty, jenž lačníš po krvi a děsíš smrtelníky, Gorgo, Mormo, měsíci s tisícem tváří, shlédni se zalíbením na naše oběti!"
Ó příteli a noční společníku, ty, jenž nacházíš potěchu ve vytí psů a v rozlité krvi, ty, jenž bloudíš mezi stíny hrobek, ty, jenž lačníš po krvi a děsíš smrtelníky, Gorgo, Mormo, měsíci s tisícem tváří, shlédni se zalíbením na naše oběti!
Když si to Malone přečetl, zachvěl se; hlavou mu proběhla matná vzpomínka na nakřáplé basové tóny varhan, které snad o jistých nocích jakoby zaslechl znít v podzemí kostela. Znovu se otřásl při pohledu na rezivě hnědý okraj kovové mísy, která stála na oltáři, a nervózně se zarazil, když náhle jako by ucítil podivný, odpuzující zápach, linoucí se z nepříliš vzdáleného místa. Vzpomínka na varhany se mu neustále vtírala; než odešel, pozorně prozkoumal celý suterén. Místo na něho působilo úděsně; avšak, koneckonců, co byly rouhačské malby a nápisy více než pouhé hrubosti spáchané nevědomci?
V době Suydamova sňatku se epidemie dětských únosů stala populárním novinovým skandálem. Oběťmi se stávaly většinou malé děti z nejnižších společenských tříd; stále rostoucí počet zmizení vyvolal atmosféru nepříčetné zuřivosti. Tisk požadoval zásah policie a ze stanice v Butler Street byli znovu vysláni muži do čtvrti Red Hook, aby odhalovali stopy a zajišťovali zločince. Malone byl šťasten, že je opět v akci, a byl hrdý na to, že se může zúčastnit razie v jednom ze Suydamových domů na Parker Place. Nenašli tam ani jedno z ukradených dětí, navzdory historkám o výkřicích a o červené šerpě nálezné poblíž, ale kresby a hrubé nápisy na oprýskaných stěnách většiny místností a primitivní chemická laboratoř v podkroví pomohly přesvědčit detektivy o tom, že jsou na stopě něčemu otřesnému. Kresby byly obludné - odpudivé nestvůry všech tvarů a velikostí, nepopsatelné parodie na lidské proporce. Nápisy byly psány červeně - arabskými, řeckými, latinskými či hebrejskými písmeny. Malone z toho rozuměl jen něčemu, ale to, co rozluštil, bylo dostatečně hrozivé a kabalistické. Jedno téma, které se často opakovalo, bylo napsáno jakousi hebraizovanou helénistickou řečtinou a připomínalo ta nejstrašlivější vzývání démonů z doby alexandrijského úpadku:
"HEL - HELOYM - SOTHER - EMMANVEL - SABAOTH - AGLA - TETRAGRAMMATON - AGYROS - OTHEOS - ISCHYROS - ATHANATOS - IEHOVA - VA - ADONAI - SADAY - HOMOVSION MESSIAS - ESCHEREHEYE."
Na každém kroku se hrozivě rýsovaly kruhy a pentagramy a jednoznačně vypovídaly o podivných vyznáních a touhách v duších těch, kteří zde přebývali v takovém nepohodlí. Nejpodivnější věc však byla nalezena ve sklepě - hromada cihel z ryzího zlata, nedbale zakrytá kusem hrubého plátna. Cihly měly do svého zářivého povrchu vryty stejné záhadné hieroglyfy, kterými byly vyzdobeny stěny. Šilhaví orientálci, kteří se během razie vyhrnuli ze všech dveří, kladli policii pouze pasivní odpor. Policie nenalezla nic důležitého a všechno muselo být ponecháno v původním stavu; velitel okrsku však poslal Suydamovi vzkaz, ve kterém mu doporučil, aby se s ohledem na rostoucí pobouření veřejnosti důkladně obeznámil s povahou svých podnájemníků a chráněnců.
V.
V červnu se konala svatba, která vyvolala ohromnou senzaci. Flatbush kolem poledního ožil, ulice poblíž starého holandského kostela byly nabity ověnčenými automobily a od kostelních dveří až po ulici byl natažen baldachýn. Sňatek pana Suydama se slečnou Gerritsenovou nepřekonala žádná místní událost leskem ani rozsahem a společnost, která doprovázela ženicha a nevěstu na Cunard Pier, nebyla sice tím nejvybranějším, ale zcela jistě solidním výběrem ze Společenské rubriky. V pět hodin všichni zamávali na pozdrav a těžký parník odrazil od dlouhého mola, pomalu obrátil příď směrem na volné moře, odpoutal se od remorkéru a zamířil k širokým vodním prostorám, které vedly k divům Starého světa. K večeru se vnější přístav vyprázdnil a pozdní cestující pozorovali hvězdičky pomrkávající nad nezčeřenou hladinou oceánu.
Nedá se říci, co vyvolalo rozruch nejdříve - zda podloudnická loď nebo ten výkřik. Už nemá smysl o tom uvažovat, ale obě události se zřejmě přihodily zároveň. Výkřik se ozval z luxusní kajuty Suydamových; námořník, který vyrazil dveře, by asi mohl vyprávět příšerné věci, kdyby na místě nezešílel; ječel vlastně ještě hlasitěji než oběti samotné a pak, chichotaje se, pobíhal po "palubě, dokud nebyl polapen a nebyla mu nasazena želízka. Lodní lékař, který vstoupil do kajuty o chvilku později a rozsvítil světla, sice nezešílel, ale o tom, co spatřil, neřekl nikomu ani slovo; napsal o tom až později Maloneovi do Chepachetu. Šlo o vraždu - uškrcením -, ale není nutno zmiňovat se o tom, že otisky pařátů na hrdle paní Suydamové nemohly pocházet od rukou jejího manžela ani od jakýchkoliv jiných lidských rukou nebo že na bílé stěně se na okamžik zatřpytil nenávistně rudý nápis, který, jak bylo později rekonstruováno podle paměti, neznamenal nic méně než hrůzu nahánějící chaldejské znaky slova "LILITH". O těchto věcech není nutné mluvit, protože rychle zmizely; a pokud jde o Suydama, bylo možno alespoň vykázat ostatní z místnosti, dokud se nedošlo k nějakému závěru. Lékař Malonea jednoznačně ujistil, že TO neviděl. Těsně předtím, než rozsvítil, bylo otevřené okénko na okamžik zamlženo nějakým fosforeskujícím zářením a venku v temnotě snad chvíli zaznívalo něco jako tiché ďábelské pitvoření, ale jeho zrak se nesetkal s žádným hmatatelným objektem. Jako důkaz lékař uvádí skutečnost, že je dosud příčetný.
Poté pozornost všech upoutala podloudnická loď. Byl z ní spuštěn člun a palubu dočasně zakotveného Cunarderu zaplavila horda osmahlých nestydatých rufiánů v důstojnických uniformách. Žádali Suydama či jeho tělo - věděli o jeho cestě a měli důvody domnívat se, že je po smrti. Kapitánský můstek se změnil téměř v pandemonium, neboť v okamžiku mezi lékařovou zprávou o tom, co viděl v kajutě, a požadavkem, který byl vznesen osádkou podloudnické lodi, ani ten nejmoudřejší a nejdůstojnější námořník nevěděl, co počít. Náhle se vůdce cizích námořníků, Arab s nenávistnými negroidními ústy, vytasil se špinavým zmuchlaným papírem a podal jej kapitánovi. List byl podepsán Robertem Suydamem a obsahoval následující podivné sdělení:
V případě náhlé nevysvětlitelné nehody či smrti vztahující se k mé osobě předejte mne nebo mé tělo přímo do rukou doručitele a jeho společníků. Osud můj a snad i váš závisí na absolutní poslušnosti. Později se vše vysvětlí - nyní mne nezklamte.
Robert Suydam
Kapitán s lékařem se na sebe podívali a lékař kapitánovi něco pošeptal. Nakonec oba dost bezradně přikývli a vydali se směrem k Suydamově kabině. Když lékař odemkl dveře, pokynul kapitánovi, aby odvrátil zrak, vpustil podivné námořníky a sám tajil dech, dokud se po nezměrně dlouhých přípravách nevyhrnuli se svým břemenem ven. Zabalili tu věc do prádla z lodních lůžek a lékař s úlevou zjistil, že její obrysy nejsou příliš zřetelné. Mužům se nějakým způsobem podařilo dostat balík přes zábradlí a do podloudnického parníčku, aniž se jim rozpadl. Cunarder se dal opět do pohybu a lékař a na lodi přítomný zástupce pohřebního ústavu se odebrali do kabiny Suydamových, aby tam nějakým způsobem vykonali poslední službu. Ještě jednou byl lékař přinucen mlčet, a dokonce lhát, neboť se přihodila ďábelská věc; když se zástupce pohřebního ústavu lékaře ptal, proč odčerpal paní Suydamové z žil veškerou krev, lékař nepřiznal, že to neudělal; nepoukázal ani na prázdná místa na poličce, kde předtím stály láhve, ani na zápach z výlevky, který dokazoval, že původní obsah lahví byl do ní ve spěchu vylit. Ti lidé - pokud to vůbec byli lidé - měli nápadné vyboulené kapsy, když opouštěli loď. O dvě hodiny později se svět o této děsuplné události dozvěděl z rádia vše, co vědět měl.
VI.
Toho červnového večera měl Malone - aniž tušil, co se přihodilo na moři - nesmírně mnoho věcí na práci v uličkách čtvrti Red Hook. Čtvrť se zdála být zachvácena náhlou hysterií; a jakoby informováni šuškandou o něčem neobvyklém, obyvatelé se v očekávání natlačili kolem kostelní tančírny a kolem domů na Parker Place. Právě zmizely tři děti - modroocí Norové z ulic směrem ke Gowanu - a říkalo se, že z podsaditých Vikingů, žijících v těch místech, se už utvořil dav. Malone po týdny žádal své kolegy, aby provedli rozsáhlou razii; až konečně, pohnuti okolnostmi, srozumitelnějšími jejich zdravému rozumu než vývody dublinského snílka, usnesli se na konečném úderu. Rozhodujícím podnětem byly neklid a hrozba toho večera, a proto se kolem půlnoci skupina určená k provedení razie a sestavená z osazenstva tří policejních stanic vydala na Parker Place a do jeho okolí. Policisté vyrazili pár dveří, zatkli rušitele a svíčkami osvětlené místnosti byly donuceny vydat neuvěřitelné davy cizinců všech národností, oblečených ve vzorovaných hávech, na hlavě s mitrami a jinými záhadnými pomůckami. Mnoho věcí se v tom zmatku ztratilo, protože prchající zločinci vrhali předměty do tajných šachet a zrádné pachy utlumovali náhle rozdmýchaným, ostře vonícím kadidlem. Avšak všechno bylo zborceno krví a Malone se zachvěl, kdykoliv spatřil rošt anebo oltář, ze kterého ještě stoupal dým.
Přál si, aby mohl být na několika místech najednou; poté, co mu kurýr oznámil, že zpustlá kostelní tančírna je úplně prázdná, se rozhodl pro Suydamův suterénní byt na Parker Place. Domníval se, že byt musí obsahovat nějaký klíč ke kultu, jehož se učený čaroděj stal tak očividně středem a vůdcem; s dychtivým očekáváním prohledával plesnivé místnosti, vdechoval jemný mrtvolný odér, zkoumal podivné knihy, nástroje, zlaté cihly a láhve se zabroušeným hrdlem, nedbale tu a tam rozházené. Pojednou se mu otřela o lýtka vychrtlá černobílá kočka, podrazila mu nohy a přitom převrhla pohár do poloviny naplněný rudou tekutinou. Malone se strašně vyděsil a dodnes si není jist, co vlastně viděl, ale ve snech se mu stále zjevuje ta kočka, jak mizí, podivně a nestvůrně se proměňujíc. Pak došel k zamčeným sklepním dveřím a poohlížel se po něčem, čím by je vyrazil. Nedaleko stála masivní židle a její pevné sedadlo více než dostačovalo k rozbití starodávného obložení. Vznikla zvětšující se prasklina a pak povolily celé dveře, ale z druhé strany; vyvalil se odtud vířící a kvílící ledový závan se všemi pachy bezedné jámy a savá síla, ani pozemská ani nebeská, ovinula jako chapadly ochromeného detektiva a vtáhla jej otvorem do nezměrných prostor naplněných šepotem, kvílením a výbuchy posměšného smíchu.
Samozřejmě to byl jen sen. Všichni specialisté mu to tvrdili a on nebyl schopen dokázat opak. Vlastně by byl raději, aby to nebyla pravda; protože pak by se mu pohled na staré cihlové barabizny a tmavé tváře cizinců nezahlodal tak hluboko do duše. Ale v tu chvíli bylo všechno příšerně skutečné; nic nemůže nikdy vymazat vzpomínku na ty temné krypty, titánské oblouky, na ty neforemné pekelné bytosti, jež se giganticky plížily tichem, držíce napůl sežrané předměty, jejichž ještě žijící části křičely o milost anebo se smály šíleným smíchem. Vůně kadidla a rozkladu se mísily v ohavném koncertu a temný vzduch ožil mračnými nezřetelnými těly beztvarých elementárních věcí, které měly oči. Místy šplouchala černá lepkavá voda o onyxová mola; náhle zazněl chvějivý cinkot drsných zvonků, aby pozdravil šílený chichot nahé fosforeskující bytosti, jež vplula do zorného pole, vyškrábala se na břeh, vyšplhala se na zlatý tepaný piedestal v pozadí a uvelebila se tam, úkosem se rozhlížejíc.
Ulice nekonečné noci vybíhaly snad do všech směrů, až byl člověk nucen představit si, že zde se nachází ohnisko, ze kterého má zachvátit a pohltit města a zaplavit národy páchnoucí, hybridní morová nákaza. Do těchto míst vstoupil kosmický hřích a živen nesvatými rity započal šklebný pochod smrti, v němž jsme všichni měli shnít v houbovité nestvůry, jichž se štítí sám hrob. Zde měl Satan svůj babylónský dvůr, v krvi neposkvrněného dětství se tu smáčely malomocné údy fosforeskující Lilith. Incubové a succubové vyli chválu Hekáte a bezhlavá telata bečela k Velké matce. Kozy poskakovaly při zvuku pekelných flétniček a aegypové se neustále honili za zoufalými fauny mezi skalami, zkroucenými jako nafouklé ropuchy. Nechyběl ani Moloch a Astaroth; neboť v této kvintesenci všeho prokletí se uvolnila pouta vědomí a lidská fantazie měla volnou cestu k vyhlídkám do všech království hrůzy a zakázaných rozměrů, jež mělo Zlo sílu uhníst. Svět a příroda byly bezmocné proti útokům ze zejících studní noci, aniž mohlo nějaké znamení či modlitba zvrátit Valpuržinu noc hrůz, jež nastaly, když se mudrc s obludným klíčem setkal s hordou, která vlastnila zamčenou truhlu přetékající zděděným ďábelským učením.
Fantasmaty náhle pronikl paprsek pozemského světla a Malone mezi rouháním tvorů, kteří měli být už dávno mrtvi, zaslechl šplouchání vesel. Objevil se člun s lucernou na přídi; byl připoután k železnému kruhu zasazenému do slizkého kamenného mola a vyvrátil ze svých útrob několik mužů temné pleti, nesoucích dlouhý předmět zabalený do ložního prádla. Přinesli jej před nahou fosforeskující bytost na tepaném zlatém podstavci a ona se zachichotala a chňapla po balíku. Muži jej rozmotali a vzpřímili před podstavcem snětí prolezlou mrtvolu odulého starce s ježatou bradou a rozcuchanými bílými vlasy. Fosforeskující bytost se znovu zahihňala; muži vytáhli z kapes láhve a pomazali jí nohy rudou tekutinou; pak jí láhev podali, aby se z ní napila.
Tu se z klenuté chodby, ztrácející se v nekonečnu, ozval démonický hřmot a chrčení rouhavých varhan, dusících se a nakřáplým sardonickým basem ze sebe chrlících pekelný výsměch. V tu chvíli se všechno, co bylo již v pohybu, elektrizovalo; v okamžiku se zformoval slavnostní průvod a horda stvůr odvrávorala pryč, přitahována tím zvukem - kozy, satyrové, aegypové, incubové, succubové i lemuři, zkroucené ropuchy i beztvaří elementálové, kvílející bytosti s psí mordou i němí plíživci v tmách - v čele s ohavnou nahou fosforeskující bytostí, která se předtím krčila na tepaném zlatém trůnu a nyní nestoudně kráčela vpřed, nesouc v náručí odulou mrtvolu starce se skelným pohledem. V pozadí tančil podivný temný dav a celý průvod hopsal a křepčil s dionýskou zuřivostí. Malone odklopýtal několik kroků za nimi, omámen a v deliriu, pochybuje o své sounáležitosti s tímto či jiným světem. Pak se obrátil, zavrávoral a sklesl na chladný vlhký kámen, lapaje po dechu a chvěje se, za stálého chraptění démonických varhan a slábnoucího vytí, bubnování a cinkání šíleného procesí.
Matně si uvědomoval děsivé prozpěvování a strašlivé chrčení v dálce. Občas k němu černým obloukovím proniklo zaúpění či zaječení obřadného vytržení; chvílemi odtud zaznělo ohavné řecké vzývání, jehož slova četl nad kazatelnou v kostelní tančíme.
O příteli a noční společníku, ty, jenž máš potěchu z vytí psů (zde vypuklo příšerné vytí) a z rozlité krve (zde splynuly nepopsatelné zvuky s morbidním jekotem), ty, jenž bloudíš mezi stíny hrobek (zazněl pištivý zvuk), ty, jenž lačníš po krvi a děsíš smrtelníky (krátké ostré výkřiky z myriády hrdel), Gorgo (sborově opakováno), Mormo (extaticky opakováno), měsíci s tisícem tváří (vzdechy, tóny flétny), shlédni se zalíbením na naše oběti!
Když zpěv utichl, zazněl všeobecný řev a chrčení nakřáplých basových varhan téměř zaniklo v syčivém zvuku. Pak zaznělo přerývané oddechování z nespočetných hrdel a bábel štěkavých a mečivých slov: "Lilith, Velká Lilith, ejhle ženich!" Ozvaly se další výkřiky, rámus rvačky a ostrý, pleskavý zvuk nohou běžící postavy. Kroky se blížily a Malone se pozvedl na lokti, aby viděl.
Světlo v kryptě, které předtím pohaslo, trochu zesílilo; a v ďábelském osvětlení se objevila prchající postava toho, jenž by už nemel ani prchat, ani dýchat - snětí zachvácená mrtvola odulého starce, se skelným pohledem, která už nepotřebovala pomoc, ale byla oživena pekelnými kouzly právě skončeného rituálu. Za ním se hnala nahá, chichotající se fosforeskující bytost, která předtím stála na tepaném podstavci, a za ní osmahlí muži a celá ta strašlivá, odpudivá cháska. Mrtvola měla před svými pronásledovateli náskok a zdálo se, že míří k určitému cíli, neboť napínala shnilé svaly, aby se dostala k tepanému zlatému podstavci, jehož nekromantická důležitost byla zřejmě nesmírná. Ještě okamžik a dosáhla svého cíle, zatímco supící dav se řítil kupředu stále šílenější rychlostí. Ale už bylo pozdě; vytřeštěná mrtvola, jež bývala Robertem Suydamem, jedním závěrečným vzepětím sil, při němž se trhaly šlachy a odporný trup se hroutil na zem v rosolovitém rozkladu, dosáhla svého cíle a zvítězila. Náraz byl obrovský, ale splnil svůj účel; bořitel se změnil v hnilobnou bahnitou skvrnu, ale podstavec, do něhož vrazil, se zakymácel, naklonil se a zhroutil se z onyxové podložky do hustých vod pod sebou, a jak těžce klesal do neskutečných proudů spodního Tartaru, vyslal na rozloučenou záblesk tepaného zlata V této chvíli se celý hrůzný výjev před Maloneovýma očima rozplynul v nicotě a on sám omdlel při hromovém třesku, kterým byl snad vyhlazen celý vesmír zla.
VII.
Neuvěřitelně živý sen, který se Maloneovi zdál předtím, než se dozvěděl o Suydamově smrti a jeho únosu na moři, byl zvláštním způsobem doplněn některými zarážejícími fakty v celém případu, ačkoli není důvodu, proč by jim měl kdokoliv věřit. Tři staré domy na Parker Place, nepochybně dávno prohnilé rozkladem skrz na skrz, se bez viditelného důvodu zhroutily, právě když byla uvnitř nejméně polovina skupiny provádějící razii a většina zadržených; velká část jich na místě zahynula. Přežili jen ti, co se právě zdržovali v přízemí a ve sklepích. Malone měl štěstí, že se v té chvíli nacházel hluboko pod Suydamovým domem. Skutečně tam byl a nikdo nemá právo to popřít. Našli ho v bezvědomí na břehu černočernčho jezírka, několik stop od groteskní, ohavné změti shnilého masa a kostí, která byla podle chrupu indentifikována jako Suydamovo tělo. Případ se tak vyřešil, protože podzemní pašerácký průplav ústil právě zde; muži, kteří unesli Suydama z lodi, jej přivezli domů. Ti muži nebyli nikdy nalezeni anebo alespoň nikdy identifikováni; a lodní lékař stále není spokojen s prostými pravdami předkládanými policií.
Suydam stál zjevně v čele rozsáhlé bandy převádějící lidi na pevninu, neboť průplav pod jeho domem byl jen jedním z několika podzemních kanálů a tunelů nalézajících se v blízkém okolí; existoval také tunel vedoucí ze Suydamova domu do krypty pod kostelní tančírnou, krypty dostupné z kostela jen úzkou tajnou chodbou v severní zdi, v jejíchž výklencích byly objeveny podivné, hrozivé předměty. V rozlehlé klenuté kapli s dřevěnými lavicemi a podivně vyzdobeným oltářem se našly i chrčivé varhany. Stěny byly lemovány malými celami, v sedmnácti z nichž - hrůza pomyslet - byli nalezeni přikováni osamělí vězňové ve stavu úplné nepříčetnosti, včetně čtyř matek s dětmi krajně podivného vzezření. Tyto děti zemřely brzy poté, co byly vyneseny na denní světlo; lékaři považovali tuto okolnost za dosti milosrdnou. Nikdo z těch, kdo je zkoumali - kromě Malonea -, si nevzpomněl na pochmurnou otázku starého Delria: "An sint unquam daemones incubi et succubae, et an ex táli congressu prales nascia queat?"
Než byly průplavy zasypány, byly důkladně prohledány a vydaly ze sebe úžasnou přehlídku rozřezaných a rozštípaných kostí všech velikostí. Zde se zcela očividně nacházel klíč k epidemii únosů dětí, i když jen dvěma přeživším zatčeným mohla být účast na nich právně dokázána. Ti muži jsou nyní ve vězení, jelikož obvinění, že napomáhali při vraždách samých, nebylo přesvědčivé a neobstálo. Tepaný zlatý podstavec či trůn, o kterém se Malone často zmiňoval jako o objektu prvořadé okultní důležitosti, nebyl nikdy vynesen na světlo, i když na jednom místě pod Suydamovým domem bylo zjištěno, že kanál se prohlubuje ve studni příliš hlubokou, než aby mohla být vybrána. Studna byla zasypána až po ústí a zabetonována, když byly budovány sklepy nových budov, ale Malone často uvažuje, co asi zůstalo pohřbeno v té hloubce. Policie, uspokojena, že polapila nebezpečnou bandu maniaků a pašeráků lidí, předala pochybné Kurdy, kteří byli před deportací odhaleni jakožto příslušníci jezídského klanu vyznavačů ďábla, federálním úřadům. Podloudnická loď a její posádka zůstaly prchavou záhadou, i když cyničtí detektivové jsou stále hotovi překazit její pašerácké spády a kšefty s rumem. Malone se domnívá, že rozhled těchto detektivů je žalostné omezený, jelikož se nikterak nepozastavují nad myriádou nevysvětlitelných detailů a nad sugestivní tajuplností celého případu. Stejně kriticky se však staví k tisku, který spatřoval v celé záležitosti jen morbidní senzaci a kochal se tím malým sadistickým kultem, který mohl být označován za děs, mající kořeny v samotném srdci vesmíru. Avšak Malone je spokojen, že může pokojně nabírat sil v Chepachetu, uklidňovat svůj nervový systém a modlit se, aby čas postupně přenesl jeho strašlivý zážitek z říše přítomné skutečnosti do hájemství pitoreskní polomytické odloučenosti.
Robert Suydam odpočívá vedle své nevěsty na greenwoodském hřbitově. Nad jeho podivně rozpadlými kostmi nebyl vykonán žádný obřad a příbuzní jsou vděčni za to, že celý případ došel rychlého zapomenutí. Skutečnost, že učenec byl zapleten do hrůzných událostí ve čtvrti Red Hook, nebyla nikdy právně doložena, jelikož jeho smrt zabránila výslechu, kterému by býval byl jinak podroben. O jeho konci se příliš nemluví a rodina Suydamova doufá, že další generace na něho budou vzpomínat jen jako na zamlklého samotáře, který se zabýval neškodnou magií a folklórem.
A čtvrť Red Hook - tam to vypadá stále stejně. Suydam se objevil a zmizel; hrůza vyvstala a zanikla, ale zlobný duch temnoty a neřesti dál bují mezi bastardy ve starých cihlových domech a plíživé bandy stále defilují z neznámých důvodů pod okny, v nichž se nevysvětlitelně objevují a mizí světla a zkřivené obličeje. Odvěký děs je hydrou s tisícem hlav a kulty temnoty mají původ v rouhání hlubším než studna Démokritova. Zvířecká duše je všudypřítomná a triumfuje a legie kalnookých podobaných mladíků v Red Hooku stále zpívají, proklínají a kvílí, jak se hrnou od propasti k propasti, nikdo netuší odkud a kam, postrkováni slepými zákony biologie, jež sami snad nikdy nepochopí. Jako zastara do čtvrti Red Hook více lidí přichází, než ji po nábřeží opouští, a už se zase šušká, že pod zemí vedou nové kanály do jistých rušných středisek, kde se obchoduje s alkoholem a věcmi, o nichž se nelze ani zmínit.
Kostelní tančírna je nyní spíše tančírnou a v jejích oknech se v noci objevují podivné obličeje. Nedávno se jeden policista nechal slyšet, že zasypaná krypta byla opět vyčištěna, a to bez jakéhokoli vysvětlitelného důvodu. Kdo jsme, že se máme střetávat se zlem starším, než historie a lidstvo? Při takových hrůzách křepčily už opice v Asii a zhoubné bujení číhá v bezpečí, šíříc se tam, kde řady domů z otlučených cihel skrývají tajemství.
Malone se nechvěje bez příčiny - neboť zrovna nedávno jeden policista vyslechl, jak šilhavá babice s temnou pletí ve stínu dvorku šuškaným patois něco učí malé dítě. Zaposlouchal se a slova, která ji slyšel opakovat znovu a znovu, mu připadala velmi zvláštní:
"Ó příteli a noční společníku, ty, jenž máš potěchu z vytí psů a z rozlité krve, ty, jenž bloudíš mezi stíny hrobek, ty, jenž lačníš po krvi a děsíš smrtelníky, Gorgo, Mormo, měsíci s tisícem tváří, shlédni se zalíbením na naše oběti!"