Integrální text babylónského eposu „Enúma eliš“ je výsledkem stoleté mravenčí práce četných odborníků asyriologů z mnoha zemí Evropy i Ameriky. (První částečná textová publikace pochází z roku 1876.) Četné fragmenty, z nichž je sestaven (nejstarší se datuje na počátek 10. st. před n. l.), pocházejí z různých lokalit roztroušených po celém území Mezopotámie. Především z Ninive, města, v němž asyrský panovník Aššurbanipal založil a vybudoval svou knihovnu, dále z Aššuru, Kiše a konečně i ze Sultantepe, pahorku ležícího na jihovýchod od tureckého města Urfy, kde byla v padesátých letech anglo-tureckou expedicí nalezena soukromá knihovna klínopisných tabulek s texty literárního obsahu; mezi jinými i tabulky s textem tohoto eposu. Vzdor velkému množství materiálu jsou však v textu ještě určité mezery.
z knihy Mýty staré Mezopotámie: Sumerská, akkadská a chetitská literatura na klínopisných tabulkách
z knihy Mýty staré Mezopotámie: Sumerská, akkadská a chetitská literatura na klínopisných tabulkách
ENÚMA ELIŠ
BABYLÓNSKÝ EPOS O STVOŘENÍ SVĚTA
BABYLÓNSKÝ EPOS O STVOŘENÍ SVĚTA
I. tabulka
Když nahoře nebesa nebyla pojmenována,
dole země jménem nebyla zvána,
tu prastarý Apsú, jejich zploditel,
a životodárná Tiámat, rodička veškerenstva,
5 své vody smísili dohromady.
Nevynořily se pastviny, rákosové houští nebylo vidět.
Když žádný bůh se ještě neobjevil,
jménem nebyl nazván, osud žádnému nebyl určen,
tu z jejich lůna bohové byli stvořeni.
10 Lachmu a Lachamu se objevili a jménem byli nazváni.
Dříve než vyrostli a stali se silnými,
Anšar a Kišar byli stvořeni, mocnější než oni.
Dny se množily, léta narůstala.
Anu, jejich syn, svým rodičům byl roven,
15 Anšar svého prvorozence Ana sobě rovným učinil,
Anu k obrazu svému Nudimmuda zplodil,
a on, Nudimmud, svých otců byl vládcem.
Bystrý, moudrý, silných paží,
mnohem mocnější než jeho děd Anšar,
20 neměl rovného mezi bohy, svými druhy.
Spolčili se bohové, druzi,
rušili Tiámatu, neklidně pobíhali.
Rozbouřili její nitro
a hlukem svým děsili bohy v příbytcích nebeských,
25 však ani Apsú neztlumil jejich křik.
A Tiámat k tomu mlčela,
i když nepříjemné jí bylo jejich konání,
nedobrá byla jejich cesta, leč ona je šetřila.
Tehdy Apsú, zploditel velkých bohů,
30 přivolal Mummua, rádce svého, a říká mu:
„Mummu, rádce, těšiteli mého srdce,
pojď, k Tiámatě půjdeme!“
I šli a usedli před Tiámatou,
radíce se kvůli bohům, prvorozencům svým.
35 Apsú otevřel svá ústa
a na Tiámatu se hlasitě rozkřikuje:
„Nepříjemné jsou mi jejich způsoby,
za dne nemohu odpočívat, za noci nemohu spát.
Chci je zničit, zmařit jejich konání!
40 Nechť zavládne ticho, abychom mohli spát!“
Když to Tiámat uslyšela,
rozzlobila se, vzkřikla na milence svého,
vzkřikla bolestně, samou zuřivostí naplněna,
zlému nechala vzejít ve svém nitru.
45 „Cožpak my, co dříve jsme stvořili, nyní zničit máme?
Vskutku ohavné jsou jejich způsoby, leč shovívavě jednejme!“
V odpověď Mummu radí Apsúovi,
zlého démona je to našeptávání.
„Znič, otče můj, cestu zmatku!
50 Za dne budeš odpočívat, za noci budeš spát.“
Zaradoval se nad tím Apsú a rozjasnila se jeho tvář
pro zlo, jež zosnoval proti bohům, synům svým.
Mummua kolem krku objal,
na kolena si posadil a políbil jej.
55 Vše, co mezi sebou zosnovali,
bohové, jejich prvorozenci, se dozvěděli.
Když bohové to uslyšeli, pobíhali zmateně,
ztichli, němě usedli.
Nejbystřejší, moudrý, mocný,
60 všeznající Ea, záměry jejich prohlédl.
Pojal myšlenku, zosnoval plán.
Své mocné, čisté kouzlo chytře vymyslil.
Zaklínání vyřkl, ve vodách je nechal spočinout.
I zmohl Apsúa spánek a on sladce usnul.
65 Tak uspal Apsúa, spánkem byl přemožen,
však Mummu, rádce, jen mrákotami byl obestřen.
Ea jej zbavil pásu, strhl jeho korunu,
odňal mu božskou záři a sám se jí oděl.
Apsúa spoutal a usmrtil jej.
70 Mummua uvěznil, konání jeho učinil přítrž.
Nad Apsúem zřídil své sídlo.
Uchopil Mummua, třímaje pevně jeho uzdu.
Když nepřátele své spoutal a zabil,
když Ea triumf svůj nad protivníky oslavil,
75 uvnitř své svatyně pokojně spočinul.
Pojmenoval ji Apsú, určil posvátná místa
a založil v ní své božské sídlo.
Tam Ea a Damkina, jeho manželka, vznešeně usedli.
Ve svatyni osudů, v chrámu božských výroků,
80 nejmocnější z mocných, mudřec bohů, bůh, pán, byl zplozen.
V nitru Apsú zrozen byl Marduk.
V nitru svatého Apsú zrozen byl Marduk.
Zplodil ho Ea, jeho otec.
Porodila ho Damkina, jeho matka.
85 Sál mléko z ňader bohyň.
Kojná, která jej hlídala, hrůznou ho naplnila vznešeností.
Nádherná je jeho postava, jiskřivý jeho pohled.
Mužný od svého zrození, nesmírně silný od samého počátku.
I uviděl ho Anu, zploditel jeho otce,
90 zajásal, rozzářil se, radostí se naplnilo jeho srdce.
Učinil ho dokonalým, obdařil ho dvojím božstvím.
Mnohem vznešenější, nad ostatní vynikal ve všem.
Nepředstavitelně dokonalé byly jeho údy.
Nemožno jest to pochopit, obtížno jest to uzřít.
95 Čtvero bylo jeho očí, čtvero jeho uší.
Když pohnul svými rty, oheň vzplál.
Čtyři uši vše slyšely
a čtyři oči vše viděly.
Povýšen byl mezi bohy, vynikající byla jeho postava,
100 obrovské jeho údy, od narození byl převeliký.
„Synáčku můj, synáčku můj!
Synu Slunce, Slunce bohů!“
Oděn je září deseti božstev, je jí celý pokryt.
Padesatero hrůz v sobě nese.
105 I stvořil a zrodil Anu čtvero větrů
a vložil mu je do rukou. „Nechť hraje si můj syn!“
Stvořil prach, dal ho nést bouří,
stvořil vlnu, Tiámatu ruší.
Rušena ve dne i v noci Tiámat kol dokola pobíhá
110 a bohové odpočinku nemohou nalézt, trpí jejím nepokojem.
I pomysleli na zlé v nitrech svých
a Tiámatě, matce své, pravili:
„Když Apsúa, miláčka tvého, zabíjeli,
nešla jsi mu na pomoc, seděla jsi mlčky.
115 Anu stvořil čtvero hrůzných větrů;
ty rozbouřily tvé nitro a my nemůžeme spát.
Cožpak již nemyslíš na svého miláčka Apsúa?
A co Mummu, který je spoután? Nyní jsi opuštěna.
Nejsi již naší matkou? Jen vyděšeně pobíháš.
120 Nás, kteří odpočinku nemáme, již nemiluješ?
... vyschlé jsou naše oči.
Odejmi to jařmo, abychom mohli spát!
... nech povstat! Apsúa pomsti, Mummua též!
... v duchy proměň!“
125 I naslouchala Tiámat a jejich řeč se jí líbila.
„Jak pravili jste, pozvedněme bouři!“
... bohové jeho nitro.
Zlého se chápou proti bohům, zplozencům svým.
Sroceni se postavili po bok Tiámatě.
130 Zuří, jen na zlé ve dne i v noci bez ustání pomýšlejí.
Bitvu nesou, nedočkavostí se chvějí, běsní.
Sešli se v radě, aby připravili boj.
Matka Chubur, která vše tvoří,
přichystala zbraně, jimž vzdorovati nelze, stvořila hady
135 s ostrými zuby, nemilosrdnými tesáky.
Místo krve naplnila jejich těla jedem.
Zuřivé draky oděla hrůzou.
Božskou je obdařila září, naroveň postavila bohům.
Kdo je uzří, nechť slabostí klesne!
140 Když jejich těla se vzpínají, nikdo je nemůže zahnat.
Stvořila hada jedovatého, saň a mořskou obludu,
obrovského lva, vzteklého psa, člověka-škorpióna,
zuřivé vichry, člověka-rybu, tura.
Nemilosrdné zbraně nesou, nebojí se bitvy.
145 Mocné jsou její příkazy, nemožno jim vzdorovat.
Hle, takových jedenáct stvořila!
Z bohů, prvorozenců svých, kteří se shromáždili kolem ní,
vyzvedla Kingua, mezi nimi ho učinila velkým.
Aby kráčel v čele vojsk, shromáždění předsedal,
150 zbraň do boje nesl, dal znamení k bitvě,
velel vřavě válečné,
to vše svěřila do jeho rukou, na trůn posadila jej.
„Zaklínání vyřkla jsem a tebe velkým učinila v shromáždění bohů.
Vládu nad všemi bohy vložila jsem do tvých rukou.
155 Buď mocný, vždyť tys můj manžel jediný!
Tvé příkazy nechť mocnější jsou než všichni Anunnakové!“
Tabulku osudů mu dala, na jeho hruď ji zavěsila.
„Nechť není změněn příkaz tvůj, nechť pevný je tvůj výrok!“
Nyní, když Kingu byl povýšen a chopil se nejvyšší božské moci,
160 bohům, svým synům, určil osudy.
„Slova vašich úst nechť oheň uhasí,
nechť množství jedu vašeho ohromnou sílu zdolá!“
Když nahoře nebesa nebyla pojmenována,
dole země jménem nebyla zvána,
tu prastarý Apsú, jejich zploditel,
a životodárná Tiámat, rodička veškerenstva,
5 své vody smísili dohromady.
Nevynořily se pastviny, rákosové houští nebylo vidět.
Když žádný bůh se ještě neobjevil,
jménem nebyl nazván, osud žádnému nebyl určen,
tu z jejich lůna bohové byli stvořeni.
10 Lachmu a Lachamu se objevili a jménem byli nazváni.
Dříve než vyrostli a stali se silnými,
Anšar a Kišar byli stvořeni, mocnější než oni.
Dny se množily, léta narůstala.
Anu, jejich syn, svým rodičům byl roven,
15 Anšar svého prvorozence Ana sobě rovným učinil,
Anu k obrazu svému Nudimmuda zplodil,
a on, Nudimmud, svých otců byl vládcem.
Bystrý, moudrý, silných paží,
mnohem mocnější než jeho děd Anšar,
20 neměl rovného mezi bohy, svými druhy.
Spolčili se bohové, druzi,
rušili Tiámatu, neklidně pobíhali.
Rozbouřili její nitro
a hlukem svým děsili bohy v příbytcích nebeských,
25 však ani Apsú neztlumil jejich křik.
A Tiámat k tomu mlčela,
i když nepříjemné jí bylo jejich konání,
nedobrá byla jejich cesta, leč ona je šetřila.
Tehdy Apsú, zploditel velkých bohů,
30 přivolal Mummua, rádce svého, a říká mu:
„Mummu, rádce, těšiteli mého srdce,
pojď, k Tiámatě půjdeme!“
I šli a usedli před Tiámatou,
radíce se kvůli bohům, prvorozencům svým.
35 Apsú otevřel svá ústa
a na Tiámatu se hlasitě rozkřikuje:
„Nepříjemné jsou mi jejich způsoby,
za dne nemohu odpočívat, za noci nemohu spát.
Chci je zničit, zmařit jejich konání!
40 Nechť zavládne ticho, abychom mohli spát!“
Když to Tiámat uslyšela,
rozzlobila se, vzkřikla na milence svého,
vzkřikla bolestně, samou zuřivostí naplněna,
zlému nechala vzejít ve svém nitru.
45 „Cožpak my, co dříve jsme stvořili, nyní zničit máme?
Vskutku ohavné jsou jejich způsoby, leč shovívavě jednejme!“
V odpověď Mummu radí Apsúovi,
zlého démona je to našeptávání.
„Znič, otče můj, cestu zmatku!
50 Za dne budeš odpočívat, za noci budeš spát.“
Zaradoval se nad tím Apsú a rozjasnila se jeho tvář
pro zlo, jež zosnoval proti bohům, synům svým.
Mummua kolem krku objal,
na kolena si posadil a políbil jej.
55 Vše, co mezi sebou zosnovali,
bohové, jejich prvorozenci, se dozvěděli.
Když bohové to uslyšeli, pobíhali zmateně,
ztichli, němě usedli.
Nejbystřejší, moudrý, mocný,
60 všeznající Ea, záměry jejich prohlédl.
Pojal myšlenku, zosnoval plán.
Své mocné, čisté kouzlo chytře vymyslil.
Zaklínání vyřkl, ve vodách je nechal spočinout.
I zmohl Apsúa spánek a on sladce usnul.
65 Tak uspal Apsúa, spánkem byl přemožen,
však Mummu, rádce, jen mrákotami byl obestřen.
Ea jej zbavil pásu, strhl jeho korunu,
odňal mu božskou záři a sám se jí oděl.
Apsúa spoutal a usmrtil jej.
70 Mummua uvěznil, konání jeho učinil přítrž.
Nad Apsúem zřídil své sídlo.
Uchopil Mummua, třímaje pevně jeho uzdu.
Když nepřátele své spoutal a zabil,
když Ea triumf svůj nad protivníky oslavil,
75 uvnitř své svatyně pokojně spočinul.
Pojmenoval ji Apsú, určil posvátná místa
a založil v ní své božské sídlo.
Tam Ea a Damkina, jeho manželka, vznešeně usedli.
Ve svatyni osudů, v chrámu božských výroků,
80 nejmocnější z mocných, mudřec bohů, bůh, pán, byl zplozen.
V nitru Apsú zrozen byl Marduk.
V nitru svatého Apsú zrozen byl Marduk.
Zplodil ho Ea, jeho otec.
Porodila ho Damkina, jeho matka.
85 Sál mléko z ňader bohyň.
Kojná, která jej hlídala, hrůznou ho naplnila vznešeností.
Nádherná je jeho postava, jiskřivý jeho pohled.
Mužný od svého zrození, nesmírně silný od samého počátku.
I uviděl ho Anu, zploditel jeho otce,
90 zajásal, rozzářil se, radostí se naplnilo jeho srdce.
Učinil ho dokonalým, obdařil ho dvojím božstvím.
Mnohem vznešenější, nad ostatní vynikal ve všem.
Nepředstavitelně dokonalé byly jeho údy.
Nemožno jest to pochopit, obtížno jest to uzřít.
95 Čtvero bylo jeho očí, čtvero jeho uší.
Když pohnul svými rty, oheň vzplál.
Čtyři uši vše slyšely
a čtyři oči vše viděly.
Povýšen byl mezi bohy, vynikající byla jeho postava,
100 obrovské jeho údy, od narození byl převeliký.
„Synáčku můj, synáčku můj!
Synu Slunce, Slunce bohů!“
Oděn je září deseti božstev, je jí celý pokryt.
Padesatero hrůz v sobě nese.
105 I stvořil a zrodil Anu čtvero větrů
a vložil mu je do rukou. „Nechť hraje si můj syn!“
Stvořil prach, dal ho nést bouří,
stvořil vlnu, Tiámatu ruší.
Rušena ve dne i v noci Tiámat kol dokola pobíhá
110 a bohové odpočinku nemohou nalézt, trpí jejím nepokojem.
I pomysleli na zlé v nitrech svých
a Tiámatě, matce své, pravili:
„Když Apsúa, miláčka tvého, zabíjeli,
nešla jsi mu na pomoc, seděla jsi mlčky.
115 Anu stvořil čtvero hrůzných větrů;
ty rozbouřily tvé nitro a my nemůžeme spát.
Cožpak již nemyslíš na svého miláčka Apsúa?
A co Mummu, který je spoután? Nyní jsi opuštěna.
Nejsi již naší matkou? Jen vyděšeně pobíháš.
120 Nás, kteří odpočinku nemáme, již nemiluješ?
... vyschlé jsou naše oči.
Odejmi to jařmo, abychom mohli spát!
... nech povstat! Apsúa pomsti, Mummua též!
... v duchy proměň!“
125 I naslouchala Tiámat a jejich řeč se jí líbila.
„Jak pravili jste, pozvedněme bouři!“
... bohové jeho nitro.
Zlého se chápou proti bohům, zplozencům svým.
Sroceni se postavili po bok Tiámatě.
130 Zuří, jen na zlé ve dne i v noci bez ustání pomýšlejí.
Bitvu nesou, nedočkavostí se chvějí, běsní.
Sešli se v radě, aby připravili boj.
Matka Chubur, která vše tvoří,
přichystala zbraně, jimž vzdorovati nelze, stvořila hady
135 s ostrými zuby, nemilosrdnými tesáky.
Místo krve naplnila jejich těla jedem.
Zuřivé draky oděla hrůzou.
Božskou je obdařila září, naroveň postavila bohům.
Kdo je uzří, nechť slabostí klesne!
140 Když jejich těla se vzpínají, nikdo je nemůže zahnat.
Stvořila hada jedovatého, saň a mořskou obludu,
obrovského lva, vzteklého psa, člověka-škorpióna,
zuřivé vichry, člověka-rybu, tura.
Nemilosrdné zbraně nesou, nebojí se bitvy.
145 Mocné jsou její příkazy, nemožno jim vzdorovat.
Hle, takových jedenáct stvořila!
Z bohů, prvorozenců svých, kteří se shromáždili kolem ní,
vyzvedla Kingua, mezi nimi ho učinila velkým.
Aby kráčel v čele vojsk, shromáždění předsedal,
150 zbraň do boje nesl, dal znamení k bitvě,
velel vřavě válečné,
to vše svěřila do jeho rukou, na trůn posadila jej.
„Zaklínání vyřkla jsem a tebe velkým učinila v shromáždění bohů.
Vládu nad všemi bohy vložila jsem do tvých rukou.
155 Buď mocný, vždyť tys můj manžel jediný!
Tvé příkazy nechť mocnější jsou než všichni Anunnakové!“
Tabulku osudů mu dala, na jeho hruď ji zavěsila.
„Nechť není změněn příkaz tvůj, nechť pevný je tvůj výrok!“
Nyní, když Kingu byl povýšen a chopil se nejvyšší božské moci,
160 bohům, svým synům, určil osudy.
„Slova vašich úst nechť oheň uhasí,
nechť množství jedu vašeho ohromnou sílu zdolá!“