V. tabulka
Marduk zbudoval sídlo velkým bohům,
hvězdy, jejich podoby, v souhvězdí seskupil.
Určil rok, stanovil jeho délku
a každému z dvanácti měsíců přisoudil po třech hvězdách.
5 Když vymezil počet dnů jednoho každého roku,
vyznačil stanoviště hvězdy Neberu, aby označeny byly svazky těles nebeských.
Aby žádné z nich na své dráze nebloudilo, nedbalosti se nedopustilo,
sídla Enlila a Ey zřídil blíže ní.
Otevřel brány na obou stranách,
10 závoru upevnil vlevo i vpravo.
V Tiámatině břiše umístil nebes výšiny.
Nannarovi dal vzejít, svěřil mu noc
a určil ho co klenot její k rozpoznání dnů.
„Znovu a znovu v kotouči světelném na pouť se vydávat budeš, měsíc co měsíc!
15 Když na počátku vyjdeš nad zemí,
budeš jak srpek po šest dní zářit!
Sedmého pak dne co kotouče půl.3
Den patnáctý každého měsíce nechť spojí poloviny obě!4
Když na horizontu Šamaš tě spatří,
20 tu poznenáhlu ubývej a ustupuj zpět!5
O novoluní přimkni se k dráze Šamašově,
3 Tj. první čtvrt - dorůstající měsíc je viditelný na večerní obloze.
4 Tj. úplněk - tehdy je měsíc obrácen k zemi osvětlenou polovinou.
5 Tj. poslední čtvrt - ubývající měsíc je vidět na ranní obloze.
s nímž den třicátý tě spojí, on však druhým bude! ...“6
(22 řádky poškozeny)
Když Marduk dal Nannarovi všechny své pokyny, ustanovil Šamaše, aby dohlížel nad průběhem roku a
střídáním jeho období.
45 Když Šamašovi přiřkl správu dnů
a strážce noci a dne ustanovil,
sebral Tiámatinu slinu.
Z ní pak stvořil Marduk sníh a led.
Nakupil mračna plná vody.
50 Závany větru, déšť, chlad,
závoje mlhy - množství jejích slin
svěřil sobě samému, vložil do ruky své.
Položil hlavu její a na ní horu navršil.
Pramen otevřel a vytryskl proud.
55 Otevřel v jejích očích Eufrat a Tigris.7
Chřípě jí ucpal, ponechav je co zásobárnu vody.
Navršil na jejích ňadrech strmá pohoří
a prorazil mocná zřídla, aby spojila se v hojný tok.
Skroutil její chvost a svázal v silné pouto,8
60 aby upevněno bylo celé Apsú pod nohama jeho.
Pak položil její stehno, podpíralo nebesa.
Druhou její půli rozložil a zemi zpevnil.
... prach v nitru Tiámatině zvířil.9
Rozprostřel síť, zcela ji vyprázdnil.
65 Tak stvořil nebesa a zemi ...
... a svazek jejich pevným učinil.
Když obřady své ustanovil, vytvořil svůj řád,
otěže správy svěřil Eovi.
Pak přinesl tabulku osudů, kterou Kinguovi odňal,
70 co pozdravný dar věnoval ji Anovi.
(1 řádek nejasný)
Zajaté bohy přivlekl před otce své.
A jedenáct stvůr, jež Tiámat zrodila ...
zlomil jejich zbraně, uvěznil u svých nohou.
75 Vytvořil podobizny jejich a v bráně Apsú je umístil;
trvalé znamení budiž to pro budoucnost!
I zřeli to bohové a v nitru svém radostně zaplesali,
Lachmu i Lachamu a všichni otcové jeho.
Anšar ho objal a pozdravil jej jako krále.
80 Anu, Enlil a Ea množstvím ho zahrnuli darů.
... Damkina, matka jeho, zajásala nad synem svým,
dary kázala přinést, rozveselila jeho líc.
Usmúovi, jenž dary její na místo skryté odnesl,
pak svěřil Marduk úřad rádce v Apsú a svatyní všech správu.
85 I shromáždili se všichni Igigové a kořili se mu,
Anunnakové, co jich je, líbali mu nohy.
Sešli se zástupové v pokorné úkloně,
6 Tj. nov - měsíc je obrácen k zemi neosvětlenou polovinou. Nebeská tělesa stojí v pořadí Země-Měsíc-
Slunce.
7 Jeden z komentářů k této skladbě upřesňuje: „Tigris je její pravé oko, Eufrat její oko levé.“
8 Nikde v eposu nelze získat přesnou představu o Tiámatině podobě. Předpokládá se však, že obrazy na
pečetních válečcích, které znázorňují boj jakéhosi boha s drakem, se vztahují k boji Marduka s Tiámatou.
9 Smysl této řádky je nejasný. Snad je to narážka na stvoření pevné země.
povstali před ním, pak poklekli volajíce: „Hle, toť král!“
(4 řádky poškozeny)
Oděl se v roucho knížecí,
v panovníka záři božskou, v korunu hrozivé vznešenosti.
95 V pravici pozvedl božskou zbraň.
Levicí uchopil ...
(10 řádků poškozeno)
Lachmu a Lachamu ...
otevřeli ústa svá a pravili bohům Igigům:
„Dříve byl Marduk synem naším milovaným,
110 nyní však králem je vaším. Příkazů jeho dbejte!“
A znovu promluvili, společně řkouce:
„Lugaldimmerankia jest jeho jméno. Jemu důvěřujte!“
Když Mardukovi vládu odevzdali,
popřáli mu dobro a oslyšení.
115 „Od tohoto dne ty pečovati budeš o svatyně naše
a vše, co přikážeš, my vykonáme!“
Marduk otevřel ústa svá
a pravil bohům, otcům svým, řka:
„Nad Apsú, sídlem, jež vy obýváte,
120 proti chrámu Ešarra, jejž jsem nad vámi zbudoval,
dole pod oblohou zpevnil jsem půdu.10
Dům tam postavím, nechť příbytkem je hojnosti!
Uvnitř položím základy oltáře jeho,
svou umístím svatyni, upevním vládu!
125 Když z Apsú vystupovat budete k shromáždění poradnímu,
zde všichni naleznete nocleh svůj.
Když z nebes sestupovat budete k shromáždění poradnímu,
zde všichni naleznete nocleh svůj.
I nazvu ho jménem Babylón, obydlí velkých bohů.11
130 My v něm učiníme ...“
Vyslechli bohové, otcové jeho, tu řeč,
Mardukovi, prvorozenci svému, odvětili: „Tak se staň!
Nade vším, co stvořily ruce tvé,
kdo větší moc mít může?
135 Nad zemí, již stvořily ruce tvé,
kdo větší moc mít může?
V Babylónu, jejž jménem jsi nazval,
tam provždy připrav nocleh náš,
tam naše oběť pravidelná nechť denně přinášena je! ...“
(9 řádků poškozeno)
I poklonili se mu bohové
150 a pravili Lugaldimmerankiovi, pánu svému, řkouce:
„Dříve byl pán synem milovaným,
nyní však králem je naším ...
On, jenž kouzlem svým čistým nás při životě zachoval,
pán božské záře, zbraně i žezla.
155 Nechť Ea znající všechnu moudrost
připraví plány, my pak je provedeme!“
10 (119-121) Viz IV. 141-146.
11 „Obydlí velkých bohů“ je etymologizující překlad vlastního jména Babylón - v akkadštině Báb-ili, tj.
„brána (= městská čtvrť, domy, obydlí) boží (bohů)“.
Marduk zbudoval sídlo velkým bohům,
hvězdy, jejich podoby, v souhvězdí seskupil.
Určil rok, stanovil jeho délku
a každému z dvanácti měsíců přisoudil po třech hvězdách.
5 Když vymezil počet dnů jednoho každého roku,
vyznačil stanoviště hvězdy Neberu, aby označeny byly svazky těles nebeských.
Aby žádné z nich na své dráze nebloudilo, nedbalosti se nedopustilo,
sídla Enlila a Ey zřídil blíže ní.
Otevřel brány na obou stranách,
10 závoru upevnil vlevo i vpravo.
V Tiámatině břiše umístil nebes výšiny.
Nannarovi dal vzejít, svěřil mu noc
a určil ho co klenot její k rozpoznání dnů.
„Znovu a znovu v kotouči světelném na pouť se vydávat budeš, měsíc co měsíc!
15 Když na počátku vyjdeš nad zemí,
budeš jak srpek po šest dní zářit!
Sedmého pak dne co kotouče půl.3
Den patnáctý každého měsíce nechť spojí poloviny obě!4
Když na horizontu Šamaš tě spatří,
20 tu poznenáhlu ubývej a ustupuj zpět!5
O novoluní přimkni se k dráze Šamašově,
3 Tj. první čtvrt - dorůstající měsíc je viditelný na večerní obloze.
4 Tj. úplněk - tehdy je měsíc obrácen k zemi osvětlenou polovinou.
5 Tj. poslední čtvrt - ubývající měsíc je vidět na ranní obloze.
s nímž den třicátý tě spojí, on však druhým bude! ...“6
(22 řádky poškozeny)
Když Marduk dal Nannarovi všechny své pokyny, ustanovil Šamaše, aby dohlížel nad průběhem roku a
střídáním jeho období.
45 Když Šamašovi přiřkl správu dnů
a strážce noci a dne ustanovil,
sebral Tiámatinu slinu.
Z ní pak stvořil Marduk sníh a led.
Nakupil mračna plná vody.
50 Závany větru, déšť, chlad,
závoje mlhy - množství jejích slin
svěřil sobě samému, vložil do ruky své.
Položil hlavu její a na ní horu navršil.
Pramen otevřel a vytryskl proud.
55 Otevřel v jejích očích Eufrat a Tigris.7
Chřípě jí ucpal, ponechav je co zásobárnu vody.
Navršil na jejích ňadrech strmá pohoří
a prorazil mocná zřídla, aby spojila se v hojný tok.
Skroutil její chvost a svázal v silné pouto,8
60 aby upevněno bylo celé Apsú pod nohama jeho.
Pak položil její stehno, podpíralo nebesa.
Druhou její půli rozložil a zemi zpevnil.
... prach v nitru Tiámatině zvířil.9
Rozprostřel síť, zcela ji vyprázdnil.
65 Tak stvořil nebesa a zemi ...
... a svazek jejich pevným učinil.
Když obřady své ustanovil, vytvořil svůj řád,
otěže správy svěřil Eovi.
Pak přinesl tabulku osudů, kterou Kinguovi odňal,
70 co pozdravný dar věnoval ji Anovi.
(1 řádek nejasný)
Zajaté bohy přivlekl před otce své.
A jedenáct stvůr, jež Tiámat zrodila ...
zlomil jejich zbraně, uvěznil u svých nohou.
75 Vytvořil podobizny jejich a v bráně Apsú je umístil;
trvalé znamení budiž to pro budoucnost!
I zřeli to bohové a v nitru svém radostně zaplesali,
Lachmu i Lachamu a všichni otcové jeho.
Anšar ho objal a pozdravil jej jako krále.
80 Anu, Enlil a Ea množstvím ho zahrnuli darů.
... Damkina, matka jeho, zajásala nad synem svým,
dary kázala přinést, rozveselila jeho líc.
Usmúovi, jenž dary její na místo skryté odnesl,
pak svěřil Marduk úřad rádce v Apsú a svatyní všech správu.
85 I shromáždili se všichni Igigové a kořili se mu,
Anunnakové, co jich je, líbali mu nohy.
Sešli se zástupové v pokorné úkloně,
6 Tj. nov - měsíc je obrácen k zemi neosvětlenou polovinou. Nebeská tělesa stojí v pořadí Země-Měsíc-
Slunce.
7 Jeden z komentářů k této skladbě upřesňuje: „Tigris je její pravé oko, Eufrat její oko levé.“
8 Nikde v eposu nelze získat přesnou představu o Tiámatině podobě. Předpokládá se však, že obrazy na
pečetních válečcích, které znázorňují boj jakéhosi boha s drakem, se vztahují k boji Marduka s Tiámatou.
9 Smysl této řádky je nejasný. Snad je to narážka na stvoření pevné země.
povstali před ním, pak poklekli volajíce: „Hle, toť král!“
(4 řádky poškozeny)
Oděl se v roucho knížecí,
v panovníka záři božskou, v korunu hrozivé vznešenosti.
95 V pravici pozvedl božskou zbraň.
Levicí uchopil ...
(10 řádků poškozeno)
Lachmu a Lachamu ...
otevřeli ústa svá a pravili bohům Igigům:
„Dříve byl Marduk synem naším milovaným,
110 nyní však králem je vaším. Příkazů jeho dbejte!“
A znovu promluvili, společně řkouce:
„Lugaldimmerankia jest jeho jméno. Jemu důvěřujte!“
Když Mardukovi vládu odevzdali,
popřáli mu dobro a oslyšení.
115 „Od tohoto dne ty pečovati budeš o svatyně naše
a vše, co přikážeš, my vykonáme!“
Marduk otevřel ústa svá
a pravil bohům, otcům svým, řka:
„Nad Apsú, sídlem, jež vy obýváte,
120 proti chrámu Ešarra, jejž jsem nad vámi zbudoval,
dole pod oblohou zpevnil jsem půdu.10
Dům tam postavím, nechť příbytkem je hojnosti!
Uvnitř položím základy oltáře jeho,
svou umístím svatyni, upevním vládu!
125 Když z Apsú vystupovat budete k shromáždění poradnímu,
zde všichni naleznete nocleh svůj.
Když z nebes sestupovat budete k shromáždění poradnímu,
zde všichni naleznete nocleh svůj.
I nazvu ho jménem Babylón, obydlí velkých bohů.11
130 My v něm učiníme ...“
Vyslechli bohové, otcové jeho, tu řeč,
Mardukovi, prvorozenci svému, odvětili: „Tak se staň!
Nade vším, co stvořily ruce tvé,
kdo větší moc mít může?
135 Nad zemí, již stvořily ruce tvé,
kdo větší moc mít může?
V Babylónu, jejž jménem jsi nazval,
tam provždy připrav nocleh náš,
tam naše oběť pravidelná nechť denně přinášena je! ...“
(9 řádků poškozeno)
I poklonili se mu bohové
150 a pravili Lugaldimmerankiovi, pánu svému, řkouce:
„Dříve byl pán synem milovaným,
nyní však králem je naším ...
On, jenž kouzlem svým čistým nás při životě zachoval,
pán božské záře, zbraně i žezla.
155 Nechť Ea znající všechnu moudrost
připraví plány, my pak je provedeme!“
10 (119-121) Viz IV. 141-146.
11 „Obydlí velkých bohů“ je etymologizující překlad vlastního jména Babylón - v akkadštině Báb-ili, tj.
„brána (= městská čtvrť, domy, obydlí) boží (bohů)“.