II. tabulka
Tiámat shromáždila stvůry své,
proti bohům, potomkům svým, připravila boj.
Zlo páchala Tiámat v pomstu za Apsúa.
Šik bitevní že seřadila, dozvěděl se Ea.
5 Vyslechl tu zvěst,
byl jí zcela ohromen i ušed beze slova.
Když všechno uvážil a hněv jeho opadl,
k Anšarovi, svému otci, na cestu se vydal.
Před Anšara předstoupil, otce rodného,
10 a vyprávěl mu o všem, co Tiámat zosnovala.
„Otče můj, Tiámat, jež zrodila nás, pojala k nám nenávist.
Shromáždila síly, běsní a zuří.
Obrátili se k ní všichni bohové;
kromě těch, jež vy jste stvořili, jdou jí na pomoc.
15 Sroceni se postavili po bok Tiámatě.
Zuří, jen na zlé ve dne i v noci bez ustání pomýšlejí.
Bitvu nesou, nedočkavostí se chvějí, běsní.
Sešli se v radě, aby připravili boj.
Matka Chubur, která vše tvoří,
20 přichystala zbraně, jimž vzdorovati nelze, stvořila hady
s ostrými zuby, nemilosrdnými tesáky.
Místo krve naplnila jejich těla jedem.
Zuřivé draky oděla hrůzou.
Božskou je obdařila září, naroveň postavila bohům.
25 Kdo je uzří, nechť slabostí klesne!
Když jejich těla se vzpínají, nikdo je nemůže zahnat.
Stvořila hada jedovatého, saň a mořskou obludu,
obrovského lva, vzteklého psa, člověka-škorpióna,
zuřivé vichry, člověka-rybu, tura.
30 Nemilosrdné zbraně nesou, nebojí se bitvy.
Mocné jsou její příkazy, nemožno jim vzdorovat.
Hle, takových jedenáct stvořila!
Z bohů, prvorozenců svých, kteří se shromáždili kolem ní,
vyzvedla Kingua, mezi nimi ho učinila velkým.
35 Aby kráčel v čele vojsk, shromáždění předsedal,
zbraň do boje nesl, dal znamení k bitvě,
velel vřavě válečné,
to vše svěřila do jeho rukou, na trůn posadila jej.
»Zaklínání vyřkla jsem a tebe velkým učinila v shromáždění bohů.
40 Vládu nad všemi bohy vložila jsem do tvých rukou.
Buď mocný, vždyť tys můj manžel jediný!
Tvé příkazy nechť mocnější jsou než všichni Anunnakové!«
Tabulku osudů mu dala, na jeho hruď ji zavěsila.
»Nechť není změněn příkaz tvůj, nechť pevný je tvůj výrok!«
45 Nyní, když Kingu byl povýšen a chopil se nejvyšší božské moci,
bohům, jejím synům, určil osudy.
»Slova vašich úst nechť oheň uhasí,
nechť množství jedu vašeho ohromnou sílu zdolá!«“
Vyslechl Anšar slova velmi znepokojivá,
50 do stehna se udeřil, kousl do rtu,
nitro jeho bylo rozbouřeno.
Na Eu, prvorozence svého, vzkřikl, jeho řev se kol dokola rozezněl.
„Ty budeš v boji jejím protivníkem!
Dílo, jež jsi započal, nyní dokonči!
55 Tys Mummua spoutal, Apsúa zabil.
Kdo jiný se postaví rozlícené Tiámatě?“
(3 řádky zničeny)
60 Ea otevřel ústa svá a pravil:
„Ty jsi srdce nevyzpytatelné, jež osudy určuje,
stvoření i zničení máš ve své moci.
Anšare, srdce nevyzpytatelné, jež osudy určuje,
stvoření i zničení máš ve své moci. ...“
(zachovány fragmenty 29 řádků, jejich souvislost není zcela jasná)
Ea se setkal s neúspěchem. Anšar proto hledal jiného bojovníka mezi bohy.
Anovi, svému synu, takto praví:
„Pohleď, synu můj, zde je božská zbraň hrdinů!
Její sílaje hrozná a útoku jejímu nelze vzdorovat.
75 Jdi, před Tiámatu předstup!
Nechť se její mysl upokojí, srdce uklidní.
Jestliže tě nevyslechne,
pověz jí ... nechť se utiší!“
Anu vyslechl příkaz Anšara, svého otce,
80 na cestu k ní se vydal, kráčel stále vpřed.
I šel Anu, záměry Tiámatiny prohlédl,
... vrátil se zpět
... k Anšarovi, svému rodnému otci,
... a říká mu:
85* „Otče můj, silnější než já je ona.
(mezera v textu, jejíž velikost nelze přesně stanovit)
85 ... své ruce nade mne vztáhla.“
Ztichl Anšar, do země hledí,
zuby skřípe, k Eovi se otáčí.
I shromáždili se Igigové a všichni Anunnakové,
jejich rty jsou sevřeny, sedí tiše.
90 Žádný bůh se neodvažuje jí čelit.
Tiámatě na odpor se nikdo nepostaví.
Sklíčen je Anšar, otec velkých bohů.
Toho, jenž příjemný je jeho srdci ...
mocného dědice, mstitele otců svých,
95 moudrého v boji, Marduka, hrdinu,
přivolal Ea na tajné místo,
vyjevil mu přání svého srdce.
„Marduku, slyš radu otce svého!
Tys, můj synu, ten, kdo jeho srdce uklidní.
100 Před Anšara předstup!
Otevři svá ústa, je rozhněván, však až tě spatří, uklidní se!“
Zaradoval se pán nad slovem otce svého,
přiblížil se, před Anšara předstoupil.
Když ho Anšar spatřil, jeho srdce radostí se naplnilo.
105 Políbil ho na rty, odhodil svůj strach.
„Otče můj, nezůstávej němým, otevři svá ústa!
Jsem připraven vykonati vše, čeho srdce tvé si žádá.
Anšare, nezůstávej němým, otevři svá ústa!
Jsem připraven vykonati vše, čeho srdce tvé si žádá.
110 Kdo z mužů boj proti tobě rozpoutal?“
„Synu můj, Tiámat, žena, proti tobě ve zbroji kráčí.“
„Otče můj, stvořiteli, raduj se a jásej!
Již brzy nohu na krk Tiámatě vložíš.
Anšare, stvořiteli, raduj se a jásej!
115 Již brzy nohu na krk Tiámatě vložíš.“
„Jdi, synu, znající všechnu moudrost!
Tiámatu zdolej svým čistým kouzlem!
Bouře válečný vůz kupředu poháněj!
Však zahnána-li nebude, vrať se zpět!“
120 I zaradoval se pán nad slovem otce svého,
zajásalo jeho srdce, otci praví:
„Pane, bohové, při osudu velkých bohů,
mám-li já býti mstitelem vaším,
Tiámatu spoutat, vám život zachránit,
125 shromážděte se, určete mi znamenitý osud!
Všichni v nebeské dvoraně vesele zasedněte!
Má slova místo vašich osudy nechť určují!
Ať nezmění se nic, co stvořím já,
ať není odvolán, ať není zrušen žádný můj příkaz!“
Tiámat shromáždila stvůry své,
proti bohům, potomkům svým, připravila boj.
Zlo páchala Tiámat v pomstu za Apsúa.
Šik bitevní že seřadila, dozvěděl se Ea.
5 Vyslechl tu zvěst,
byl jí zcela ohromen i ušed beze slova.
Když všechno uvážil a hněv jeho opadl,
k Anšarovi, svému otci, na cestu se vydal.
Před Anšara předstoupil, otce rodného,
10 a vyprávěl mu o všem, co Tiámat zosnovala.
„Otče můj, Tiámat, jež zrodila nás, pojala k nám nenávist.
Shromáždila síly, běsní a zuří.
Obrátili se k ní všichni bohové;
kromě těch, jež vy jste stvořili, jdou jí na pomoc.
15 Sroceni se postavili po bok Tiámatě.
Zuří, jen na zlé ve dne i v noci bez ustání pomýšlejí.
Bitvu nesou, nedočkavostí se chvějí, běsní.
Sešli se v radě, aby připravili boj.
Matka Chubur, která vše tvoří,
20 přichystala zbraně, jimž vzdorovati nelze, stvořila hady
s ostrými zuby, nemilosrdnými tesáky.
Místo krve naplnila jejich těla jedem.
Zuřivé draky oděla hrůzou.
Božskou je obdařila září, naroveň postavila bohům.
25 Kdo je uzří, nechť slabostí klesne!
Když jejich těla se vzpínají, nikdo je nemůže zahnat.
Stvořila hada jedovatého, saň a mořskou obludu,
obrovského lva, vzteklého psa, člověka-škorpióna,
zuřivé vichry, člověka-rybu, tura.
30 Nemilosrdné zbraně nesou, nebojí se bitvy.
Mocné jsou její příkazy, nemožno jim vzdorovat.
Hle, takových jedenáct stvořila!
Z bohů, prvorozenců svých, kteří se shromáždili kolem ní,
vyzvedla Kingua, mezi nimi ho učinila velkým.
35 Aby kráčel v čele vojsk, shromáždění předsedal,
zbraň do boje nesl, dal znamení k bitvě,
velel vřavě válečné,
to vše svěřila do jeho rukou, na trůn posadila jej.
»Zaklínání vyřkla jsem a tebe velkým učinila v shromáždění bohů.
40 Vládu nad všemi bohy vložila jsem do tvých rukou.
Buď mocný, vždyť tys můj manžel jediný!
Tvé příkazy nechť mocnější jsou než všichni Anunnakové!«
Tabulku osudů mu dala, na jeho hruď ji zavěsila.
»Nechť není změněn příkaz tvůj, nechť pevný je tvůj výrok!«
45 Nyní, když Kingu byl povýšen a chopil se nejvyšší božské moci,
bohům, jejím synům, určil osudy.
»Slova vašich úst nechť oheň uhasí,
nechť množství jedu vašeho ohromnou sílu zdolá!«“
Vyslechl Anšar slova velmi znepokojivá,
50 do stehna se udeřil, kousl do rtu,
nitro jeho bylo rozbouřeno.
Na Eu, prvorozence svého, vzkřikl, jeho řev se kol dokola rozezněl.
„Ty budeš v boji jejím protivníkem!
Dílo, jež jsi započal, nyní dokonči!
55 Tys Mummua spoutal, Apsúa zabil.
Kdo jiný se postaví rozlícené Tiámatě?“
(3 řádky zničeny)
60 Ea otevřel ústa svá a pravil:
„Ty jsi srdce nevyzpytatelné, jež osudy určuje,
stvoření i zničení máš ve své moci.
Anšare, srdce nevyzpytatelné, jež osudy určuje,
stvoření i zničení máš ve své moci. ...“
(zachovány fragmenty 29 řádků, jejich souvislost není zcela jasná)
Ea se setkal s neúspěchem. Anšar proto hledal jiného bojovníka mezi bohy.
Anovi, svému synu, takto praví:
„Pohleď, synu můj, zde je božská zbraň hrdinů!
Její sílaje hrozná a útoku jejímu nelze vzdorovat.
75 Jdi, před Tiámatu předstup!
Nechť se její mysl upokojí, srdce uklidní.
Jestliže tě nevyslechne,
pověz jí ... nechť se utiší!“
Anu vyslechl příkaz Anšara, svého otce,
80 na cestu k ní se vydal, kráčel stále vpřed.
I šel Anu, záměry Tiámatiny prohlédl,
... vrátil se zpět
... k Anšarovi, svému rodnému otci,
... a říká mu:
85* „Otče můj, silnější než já je ona.
(mezera v textu, jejíž velikost nelze přesně stanovit)
85 ... své ruce nade mne vztáhla.“
Ztichl Anšar, do země hledí,
zuby skřípe, k Eovi se otáčí.
I shromáždili se Igigové a všichni Anunnakové,
jejich rty jsou sevřeny, sedí tiše.
90 Žádný bůh se neodvažuje jí čelit.
Tiámatě na odpor se nikdo nepostaví.
Sklíčen je Anšar, otec velkých bohů.
Toho, jenž příjemný je jeho srdci ...
mocného dědice, mstitele otců svých,
95 moudrého v boji, Marduka, hrdinu,
přivolal Ea na tajné místo,
vyjevil mu přání svého srdce.
„Marduku, slyš radu otce svého!
Tys, můj synu, ten, kdo jeho srdce uklidní.
100 Před Anšara předstup!
Otevři svá ústa, je rozhněván, však až tě spatří, uklidní se!“
Zaradoval se pán nad slovem otce svého,
přiblížil se, před Anšara předstoupil.
Když ho Anšar spatřil, jeho srdce radostí se naplnilo.
105 Políbil ho na rty, odhodil svůj strach.
„Otče můj, nezůstávej němým, otevři svá ústa!
Jsem připraven vykonati vše, čeho srdce tvé si žádá.
Anšare, nezůstávej němým, otevři svá ústa!
Jsem připraven vykonati vše, čeho srdce tvé si žádá.
110 Kdo z mužů boj proti tobě rozpoutal?“
„Synu můj, Tiámat, žena, proti tobě ve zbroji kráčí.“
„Otče můj, stvořiteli, raduj se a jásej!
Již brzy nohu na krk Tiámatě vložíš.
Anšare, stvořiteli, raduj se a jásej!
115 Již brzy nohu na krk Tiámatě vložíš.“
„Jdi, synu, znající všechnu moudrost!
Tiámatu zdolej svým čistým kouzlem!
Bouře válečný vůz kupředu poháněj!
Však zahnána-li nebude, vrať se zpět!“
120 I zaradoval se pán nad slovem otce svého,
zajásalo jeho srdce, otci praví:
„Pane, bohové, při osudu velkých bohů,
mám-li já býti mstitelem vaším,
Tiámatu spoutat, vám život zachránit,
125 shromážděte se, určete mi znamenitý osud!
Všichni v nebeské dvoraně vesele zasedněte!
Má slova místo vašich osudy nechť určují!
Ať nezmění se nic, co stvořím já,
ať není odvolán, ať není zrušen žádný můj příkaz!“